Mormoni: členové tohoto hnutí nesmějí alkohol, kávu a svobodně o sobě rozhodovat

Mormoni úvodní

Shutterstock

Pro jedny jsou zosobněním amerického snu postaveného na rodině, práci a řádu, pro druhé představují příklad toho, jak hluboko může víra pronikat do každodenního života člověka.

Přidejte si Cestovinky do oblíbených na Google News

Kdo jsou Mormoni?
Vznik a prvopočátky mormonského hnutí
Utah jako experiment
Rodina má být nejvíc
Misijní služba jako výchova i test loajality
Přísná pravidla jako každodenní realita
Každodenní život mezi vírou, prací a komunitou
Zajímavosti, ze kterých (trochu) mrazí
FAQs – nejčastěji pokládané otázky a odpovědi na ně

Mormoni se pohybují na pomezí obdivu a nedůvěry, přičemž obě tyto reakce často vycházejí z velmi povrchní znalosti jejich skutečného fungování. Za obrazem spořádaných domů, početných rodin a usměvavých mladíků v bílých košilích se skrývá mnohem složitější realita.

Kdo jsou Mormoni?

Žádné (sou)žití ve stylu Stepfordské paničky. Takhle si Mormony, kteří mají největší zastoupení ve Spojených státech amerických (a pak jsou také v Latinské Americe, Evropě, Africe a Asii) většina z nás možná představuje, ale jejich realita je jiná. Zvláštní, trochu děsivá a určitě ne pro každého. Zejména ne pro pijany, kuřáky a jedince s oblibou intimností.

Zajímavé je, že dokonce nejde ani o nějakou exotickou komunitu izolovanou od světa, jakou známe z dokumentů o zapomenutých kmenech, ani o dávnou víru zakořeněnou v evropském středověku. Mormoni vznikli v moderní Americe, v prostředí, které bylo formováno svobodou, migrací a neustálým hledáním nových identit. A právě v tomto kontextu dokázali vybudovat systém, který dnes ovlivňuje životy milionů lidí po celém světě.

Nahlédnout do jejich světa znamená podívat se na to, jak může náboženství fungovat nejen jako osobní přesvědčení, ale i jako komplexní společenský mechanismus. Mechanismus, který reguluje vztahy, určuje životní tempo a vytváří jasně vymezené hranice mezi tím, co je přijatelné, a tím, co už pro běžného smrtelníka přijatelné rozhodně není.

Na první pohled působí mormonský svět uklidňujícím dojmem. Upravené čtvrti, důraz na vzdělání, rodiny, které spolu tráví čas, a viditelná snaha o řád a stabilitu. V době, kdy se mnoho společností potýká s rozpadem tradičních struktur, mohou tyto hodnoty působit lákavě. Jenže – a jak už to tak bývá – právě proto je snadné přehlédnout, že tento řád není výsledkem spontánního vývoje, ale dlouhodobě budovaného systému.

Mormoni totiž nežijí pouze podle obecných morálních zásad. Jejich každodenní život je zasazen do pevného rámce náboženských pravidel, očekávání a nepsaných povinností. Víra zde není soukromou záležitostí, kterou si člověk nese v sobě, ale veřejně sdíleným závazkem, který se promítá do rozhodnutí o práci, rodině i osobních ambicích. Ale zdání klame. Jen posuďte sami…

Amišové: podivíni, jejichž svět se zastavil v čase, odmítající pokušení moderního světa To chci číst!

Vznik a prvopočátky mormonského hnutí

Mormonské hnutí vzniklo v 1. polovině 19. století ve Spojených státech amerických. Tedy v době, kdy se Amerika teprve formovala jako národ a zároveň se potýkala s nebývalým náboženským kvasem, řekněme trefně.

Právě tehdy vystoupil Joseph Smith, mladý muž, který tvrdil, že právě jemu bylo umožněno spatřit božská zjevení určená modernímu lidstvu. V jeho vyprávění se objevují andělé, zlaté desky a nový posvátný text, který měl doplnit Bibli o další kapitolu božích dějin.

Tato tvrzení vzbudila mimořádnou pozornost, ale také silný odpor. Smithovo učení nabízelo jasnou strukturu a odpovědi v době nejistoty, zároveň však zpochybňovalo autoritu tradičních církví. Mormoni se velmi rychle dostali do konfliktu s okolní společností, byli obviňováni z nabourávání náboženských zvyklostí, politických ambicí i narušování společenského pořádku. Pronásledování a poměrně kruté psychické i fyzické násilí se stalo součástí jejich rané historie.

Po Smithově smrti převzal vedení hnutí Brigham Young, který rozptýlené a ne úplně jisté komunitě dokázal udat jasný směr. Organizoval masovou migraci na západ, do oblasti dnešního Utahu, kde Mormoni našli prostor pro vybudování vlastního světa. Právě zde se začala jejich víra institucionalizovat způsobem, který připomíná staré církevní struktury, ačkoliv vznikla v moderní době.

Hierarchie, disciplína a důraz na poslušnost se postupně staly základními pilíři mormonské identity. Víra přestala být pouze duchovní záležitostí a začala fungovat jako systém řízení celé společnosti. A tento paradox, moderní původ spojený s archaickým pojetím autority, je vlastně jedním z nejzajímavějších rysů mormonismu vůbec, když se nad tím moderní člověk chvilku pozastaví.

Latinskoamerický gaučo - Cestovinky.cz - Cestovinky.cz

Uruguayští gaučové: 5 věcí, které se od nich může český muž naučit To chci číst!

Utah jako experiment

Utah není jen geografickým bodem na mapě Spojených států, ale především prostorem, kde se mormonská víra proměnila v každodenní realitu celé společnosti.

Když se Brigham Young se svými následovníky usadil v tehdy nehostinném údolí Velkého solného jezera, nešlo pouze o hledání útočiště před pronásledováním. Šlo o vědomý pokus vybudovat nový svět, který by fungoval podle jasně definovaných náboženských zásad a byl do značné míry soběstačný.

Utah se tak od samého počátku formoval jako projekt, v němž víra nebyla doplňkem veřejného života, ale jeho základním stavebním kamenem. Dnes v tomto státě žijí asi 2 milióny Mormonů a odhadem tvoří 60–70 % z celku jeho obyvatel.

Tento vliv je v Utahu patrný dodnes, a to nejen na úrovni symbolů, jako jsou chrámy a církevní instituce, ale především v legislativě, ve školství a společenských normách. Regulace alkoholu, důraz na rodinné hodnoty či konzervativní přístup k výchově dětí nejsou náhodné, ale vycházejí z dlouhodobého působení mormonské církve na veřejný prostor. Pro místní obyvatele je tento stav přirozený, pro návštěvníky zvenčí však může působit až neobvykle omezujícím dojmem.

A opět tu máme zajímavý paradox. Utah zároveň čelí silným tlakům moderního světa. Přicházejí sem technologické firmy, roste počet přistěhovalců a mění se demografická struktura. Mormonská komunita tak stojí před otázkou, jak zachovat své hodnoty v prostředí, které se rychle proměňuje. Tento střet tradice a modernity vytváří napětí, které není vždy viditelné na první pohled, ale výrazně ovlivňuje vnitřní dynamiku společnosti.

Pro Evropana, zvyklého na oddělení církve od státu, může být Utah fascinující ukázkou toho, jak silně může náboženství formovat každodenní život, aniž by bylo oficiálně prohlášeno za státní ideologii. Jenže v této nejednoznačnosti spočívá jeho zvláštnost i přitažlivost a ne každý hned ví, co si s tím počít.

Mormonské svatostánky nejsou veřejnosti přístupné.

Zdroj:

Shutterstock

Nejnechutnější rituál dospělosti praktikují v Papui-Nové Guineji. Chlapci tady popíjejí sperma starších To chci číst!

Rodina má být nejvíc

Rodina je v mormonském světě víc než soukromá záležitost jednotlivců. Je považována za základní jednotku nejen společnosti, ale i duchovního řádu vesmíru. Například manželství má v jejich pojetí věčný rozměr, což znamená, že vztahy mezi manželi a rodiči a dětmi nekončí smrtí, ale pokračují i v posmrtném životě.

Tento koncept zásadně ovlivňuje způsob, jakým Mormoni přistupují k partnerství, rodičovství i osobním obětem. Velké rodiny proto nejsou náhodným jevem, ale cílem, k němuž se mnozí vědomě upínají. Děti jsou vnímány jako dar i odpovědnost a jejich výchova je chápána jako společný projekt rodičů, církve a komunity.

Od útlého věku jsou vedeny k poslušnosti, sebekontrole a respektu k autoritám. Tyto hodnoty se nepředávají pouze v rodině, ale jsou systematicky posilovány prostřednictvím církevních aktivit a vzdělávacích programů.

Z pohledu naší evropské perspektivy my klademe důraz spíše na individuální seberealizaci a osobní volbu, ale v mormonském prostředí převládá přesvědčení, že osobní štěstí je úzce spjato s plněním role v rámci rodiny a komunity. Tato logika vytváří silné zázemí, ale zároveň omezuje prostor pro odlišnost. Taková nerovnováha pak může být celkem nebezpečná v rovině zdravého vnímání a bytí.

Misijní služba jako výchova i test loajality

Jedním z nejvýraznějších a nejviditelnějších prvků mormonského života je misijní služba. Mladí muži a ženy, často sotva po dosažení dospělosti, odcházejí na jeden až dva roky do zahraničí, aby šířili učení církve. Tento krok není vnímán jako výjimečný čin, ale jako přirozená součást životní dráhy, která má formovat charakter i víru jednotlivce.

Misie je však mnohem víc než náboženská povinnost. Je to intenzivní forma socializace, během níž se mladí lidé učí disciplíně, poslušnosti a schopnosti fungovat v přísně strukturovaném režimu. Každý den Mormonů má pevně daný program, prostor pro osobní pochybnosti je omezený a kontakt s okolním světem je hodně regulovaný. Tato zkušenost zanechává hlubokou stopu v jejich vnímání sebe sama i společnosti a pak se chovají přesně tak, jak se od nich očekává.

Misijní služba zároveň funguje jako test loajality vůči církvi. Ti, kteří ji absolvují, získávají v komunitě vyšší prestiž a lepší vyhlídky na budoucí postavení. Naopak ti, kteří se rozhodnou misi neabsolvovat, mohou čelit tichému zpochybňování své oddanosti.

Tento mechanismus nenápadně, ale účinně posiluje soudržnost společenství. Pro vnějšího pozorovatele může být tento systém znepokojivý, protože omezuje prostor pro svobodnou volbu, což jednoznačně opravdu omezuje, ale pro samotné Mormony představuje klíčový nástroj výchovy a upevňování identity, bez něhož by jejich svět fungoval jen těžko.

Zajímavosti o Siouxech: „Kmen cukrovkářů“, s jehož jazykem pomohl Čech To chci číst!

Přísná pravidla jako každodenní realita

Mormonská pravidla nejsou formulována jako neurčité morální ideály, ale jako konkrétní rámec, který se promítá do běžného dne. Nejde jen o velká etická rozhodnutí, ale i o drobné, opakující se volby, jež postupně formují životní styl jednotlivce. Zákazy alkoholu, tabáku, drog, kávy, a dokonce i čaje nejsou vnímány jako omezení požitků, ale jako způsob, jak udržet tělo i mysl v souladu s duchovními cíli. Právě tato každodenní disciplína je považována za důkaz opravdové víry.

Dodržování pravidel má zároveň silný sociální rozměr. Členové komunity se navzájem sledují, hodnotí a podporují v tom, aby zůstali na správné cestě. Nejde o otevřenou kontrolu, ale o tichý tlak očekávání, který je o to účinnější, že je zakořeněn v mezilidských vztazích.

Každý ví, co se od něj očekává, a každé vybočení je okamžitě viditelné. A před někým, ke komu vzhlížíte, prostě nechcete selhat. Což je vlastně skvělá pojistka poslušnosti. Svoboda je u Mormonů chápána jako schopnost žít správně, nikoli jako možnost dělat cokoliv. Pravidla zde nejsou překážkou, ale oporou. Takhle to členové společenství vnímají.

Každodenní život mezi vírou, prací a komunitou

Běžný den mormonské rodiny se v mnohém podobá dni jakékoli jiné středostavovské domácnosti. Ráno práce, škola, povinnosti, večer společný čas. Rozdíl ale spočívá v tom, že tyto aktivity jsou neustále zasazeny do náboženského kontextu. Modlitba, studium posvátných textů a účast na církevních programech nejsou výjimkou, ale pevnou součástí harmonogramu.

Zatímco my tak po práci zamíříme třeba do fitka, Mormon běží na náboženské setkání. Jde-li o práci, tak ta je v mormonském pojetí vnímána jako morální povinnost. Nejde pouze o zdroj obživy, ale o prostředek seberealizace a služby komunitě. Důraz na pracovní etiku, spolehlivost a vzdělání se promítá do vysoké míry ekonomické stability mnoha mormonských rodin.

Tento aspekt bývá často uváděn jako důkaz funkčnosti jejich systému. Zároveň však platí, že pracovní a osobní život nejsou striktně oddělené. Církevní závazky, dobrovolnická činnost a rodinné povinnosti se prolínají s profesními ambicemi. Pro někoho to může znamenat pocit naplnění, pro jiného neustálý tlak na výkon a přizpůsobení se.

Když jsme u harmonogramu Mormonů, zvláštní postavení má neděle. Ta je vyhrazena bohoslužbám a komunitním setkáním, která mohou zabrat většinu dne. Rodiny se scházejí nejen k uctívání, ale i k posilování vzájemných vazeb. Tento rytmus vytváří pocit kontinuity a zakotvení, který mnoha lidem v moderním světě chybí. Otevřená náruč, nebo past?

Jedním z nejméně pochopených a pro okolní svět velmi zvláštních prvků mormonské každodenní praxe je nošení chrámového spodního prádla, tzv. garments. Jde o speciální spodní oděv, který zasvěcení členové nosí každý den, často nepřetržitě, jako fyzickou připomínku smluv uzavřených v chrámu.

Toto prádlo má přesně daný střih, sahá ke kolenům a rukávům a jeho součástí jsou symbolické značky, jejichž význam není veřejně vysvětlován nijak. Pro věřící představuje ochranu a duchovní závazek, pro kritiky ale jde o hluboký zásah do intimní sféry člověka, protože víra zde doslova přiléhá k tělu. Po tom běžný člověk taky úplně neprahne.

Indická sekta, která se nezastaví před ničím: Cizí jí není nekrofilie, černá magie ani pojídání výkalů To chci číst!

Zajímavosti, ze kterých (trochu) mrazí

Než se pustíme do samotného lehce kontroverzního seznamu, je dobré si uvědomit, že žádné náboženské společenství nefunguje pouze na úrovni víry a ideálů. Každý uzavřenější systém s pevnými pravidly má i své méně viditelné vrstvy, které se navenek samozřejmě neprezentují už tak ochotně, jako to pozlátko vábivé povahy.

U mormonské církve se vedle obdivuhodné organizovanosti, důrazu na rodinu a komunitní soudržnosti objevují i praktiky a mechanismy, které jsou přinejmenším zvláštní, když nic jiného. A právě v těchto detailech se možná nejlíp vyjevuje, jak složitý a mnohovrstevnatý mormonský svět ve skutečnosti je.

Mormonská církev systematicky shromažďuje genealogická data z celého světa a provozuje jeden z největších rodopisných archivů vůbec.
Křty za zemřelé patří mezi nejkontroverznější mormonské praktiky a vycházejí z víry, že i mrtví mají právo přijmout víru. Stejně tak má prý mrtvý možnost křest odmítnout.
Mormonské chrámy nejsou běžně přístupné veřejnosti, na rozdíl od kostelů.
Každý chrám je zasvěcen zvláštním obřadem a považován za posvátný prostor oddělený od běžného světa.
Mormoni mají vlastní humanitární programy, které působí i v oblastech zasažených přírodními katastrofami.
Misijní služba je financována převážně samotnými rodinami misionářů.
V minulosti byla oficiální součástí víry polygamie, dnes je striktně zakázaná.
Mormonské rodiny často vedou detailní rodinné kroniky.
Mormoni mají nižší míru závislostí, než je celostátní průměr USA.
Církev provozuje vlastní univerzity, školy i vzdělávací programy po celém světě.
Mormonské komunity jsou známé vysokou mírou dobrovolnictví.
Díky misijním pobytům mnozí členové hovoří několika cizími jazyky.
Mormonské bohoslužby mají spíše komunitní než rituální charakter.
Kritika církve zevnitř bývá vnímána citlivěji než kritika zvenčí.
Mormoni se často připravují na krizové situace a vedou si bohaté domácí zásoby potravin.
Církev má rozsáhlé investiční fondy, jejichž fungování je předmětem třaskavých debat.
Mormonská identita přetrvává i u lidí, kteří víru opustili.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů dlouhodobě vedla interní disciplinární řízení, při nichž se řeší nejen porušení morálních zásad, ale i veřejná kritika vedení církve.
Od členů se očekává pravidelný desátek bez ohledu na jejich finanční situaci, přičemž jeho neplacení může vést k omezení přístupu k chrámovým obřadům.
Mormonské chrámy slouží k rituálům, jejichž přesný obsah není veřejně sdílen, což dlouhodobě vyvolává spekulace a nedůvěru okolní společnosti.
V minulosti církev učila, že určité rasové skupiny nemají mít plný přístup k duchovním funkcím, a tyto postoje oficiálně přehodnotila až ve 2. polovině 20. století.
V některých komunitách existuje silný sociální tlak na sňatky v mladém věku, což může omezovat osobní volbu a profesní směřování jednotlivců.
Církev shromažďuje detailní osobní data o svých členech, včetně rodinných vazeb, náboženské aktivity a účasti na obřadech. Tady se nemůžeme zbavit dojmu, že někdo takto pečlivě sledovaný je i snadno vydíratelný…
Odchod z církve může vést k narušení rodinných vztahů, protože víra je chápána jako základní pojítko mezi generacemi. Když ze společenství někdo odejde, zůstává v rovině rodiny úplně sám.
Mormonské vzdělávací instituce mají přísné etické kodexy, jejichž porušení může vést k vyloučení bez ohledu na studijní výsledky.
Církev byla opakovaně kritizována za neprůhledné hospodaření a omezené zveřejňování informací o rozsahu svých investic.

Tak „trochu“ jiné StarDance: Na Madagaskaru tancují s mrtvolami tak dlouho, dokud se jim nerozpadnou v ruce To chci číst!

A jako tečku za výletem k Mormonům si dáme jednu obzvláště nemilou zajímavost. Jedním z nejvíce zneklidňujících momentů mormonských chrámových obřadů je skutečnost, že ještě v minulých desetiletích byly součástí rituálů symbolické sliby mlčenlivosti, které byly doprovázeny gesty znázorňujícími násilnou smrt.

Účastníci obřadů si při nich přejížděli rukou po krku nebo břiše jako symbol toho, co by je postihlo, kdyby chrámová tajemství vyzradili. Samotná existence těchto praktik dodnes patří k nejcitovanějším a nejnepochopenějším aspektům mormonské historie, které vyvolávají silné emoce i otázky o hranicích náboženské symboliky.

Oficiálně byly odstraněny až na konci 20. století. Vůbec ne proto, že by byly považovány za nevhodné, ale proto, že byly pro moderní členy i veřejnost obtížně přijatelné.