Davidova věž v Caracasu – úvodní
Tyčí se do výšky 45 pater a jednou se měla stát obřím finančním centrem Caracasu. O čem je řeč? O Davidově věži – nedostaveném mrakodrapu, který má období své největší slávy už dávno za sebou.
Výstavba mrakodrapu začala v roce 1990. Bohužel o pár let později přišla ekonomická krize a developer celého projektu spáchal sebevraždu. Od té doby luxusní mrakodrap chátral a nikomu se ho nepodařilo dostavět. Dělníci budovu opustili a postupně se sem nastěhovali squatteři. Tady to ale začíná být zajímavé – oni tu totiž vytvořili naprosto unikátní společenství.
První obyvatelé se v mrakodrapu zabydleli v roce 2007. Jejich počet se v průběhu několika měsíců navýšil na 3 000. A protože to socialistická vláda tehdejšího venezuelského prezidenta Huga Cháveze tolerovala, mrakodrap se stal největším vertikálním slumem na světě. Pokud si chcete udělat představu o jeho reálné velikosti, doporučujeme zhlédnout třetí sérii seriálu Ve jménu vlasti.
Ačkoli je ve zmíněném seriálu mrakodrap doslova prošpikovaný feťáky a kriminálníky, lidé, kteří stavbu obývají, tvrdí, že sem odešli z chudinských čtvrtí a slumů skrz naskrz prolezlých zločinem. Prý se tady cítí mnohem bezpečněji.
A kdo vlastně uvnitř slumu žije? Jde o komunitu lidí, která se v podstatě ničím neliší od běžné společnosti. Jejich děti každé ráno odcházejí do školy a po příchodu domů si hrají jako ostatní. S jediným rozdílem – nikdo z nás si asi jako malý nehrál přímo na heliportu.
Život v mamutí stavbě se před lety rozhodl zdokumentovat fotograf Alejandro Cegarra. Ten navštěvoval vysokou školu naproti mrakodrapu a neustále přemýšlel, jak tady lidé vlastně žijí. Nedalo mu to a do mrakodrapu se na pět dlouhých měsíců přestěhoval. Pořídil zde stovky neuvěřitelných fotografií plných bolesti, ale i naděje na světlejší zítřky.
Série jeho snímků dostala název Odvrácená strana věže a fotograf jejím prostřednictvím ukazuje světu, jak to v nejvyšším slumu planety vlastně chodí. Mnohé rodiny ho pozvaly na jídlo a něco dobrého k pití. Dostalo se mu ale varování. V domě je obří díra – výtahová šachta, která není nijak zabezpečená. Velmi podobné je to také se zábradlím na schodech – může plnit ledajakou funkci, ale tu opěrnou už dávno ne.
Zajímavostí vertikálního slumu v Caracasu je i to, že v domě panovala silná komunitní vláda. Každé patro mělo svého zástupce, který kontroloval aktuální dění. Pokud by místní neuposlechli příkazy a nařízení, byli by potrestáni hodinami veřejných prací. Kromě toho tady měli například i ministra školství, který se staral o knihovnu pro děti, nebo ministra sportu, jenž pravidelně organizoval sportovní turnaje.
Mrakodrap měl také vlastní ochranku. Squatteři na ni platili 32 dolarů měsíčně. A když se jich člověk zeptal, kam se poděli feťáci a kriminálníci, kteří budovu dříve obývali, místní vám řekli, že už tam nejsou a na víc ať se neptáte. Ostatně kdo se moc ptá, ještě víc se dozví. A to očividně v Caracasu není žádoucí.
Nedokončená podivuhodná stavba teď zeje prázdnotou. Více než 750 rodin bylo během let 2014/15 vystěhováno. Objekt je dneska uzavřený a je pod správou státu. Mrakodrap zůstává obnažený, a protože se o něj nikdo nestará, dál chátrá. Navíc se na jeho stavu v roce 2018 podepsalo zemětřesení.
Venezuela se v minulosti snažila vyjednávat s mezinárodními investory (například s Číňany) – byla tu totiž vize, že by stavba nakonec přece jen mohla být komerčním centrem. Nikdo se k téhle výzvě ale (nepřekvapivě) nepřihlásil. A s přibývajícími roky je to samozřejmě mnohem složitější a potenciální náklady se zvyšují.
Davidova věž v Caracasu má v současnosti také symbolický význam – je to taková připomínka třicetileté venezuelské krize plné nenaplněných slibů a hlubokých sociálních nerovností.
Použité zdroje: