Na druhou stranu…Co by to bylo za expedici bez pořádné dávky adrenalinu a trochu té nejsilnější lidské emoce – strachu?

Když se ocitnete více než 3 600 kilometrů od domova, začnete přemýšlet jinak. Díváte se na drsnou krajinu kolem sebe, sopky a krátery, které po jejich výbuchu dramaticky změnily její ráz, a nechápete, jak se můžou místní usmívat. Neustále totiž balancují na hraně mezi životem a smrtí.

Dámská jízda na Island: cestopis pro všechny, kteří se na ostrov chystají To chci číst!

Poznáváme krásy severu (se staženými půlkami)

Naše severské dobrodružství letos pokračovalo Islandem, druhým největším ostrovem Evropy. Díky Adri, naší úžasné průvodkyni a kamarádce, která nám před rokem ukázala kouzlo severního Norska, jsme mohli na tomhle kousku země obklopené oceánem, strávit celých sedm dnů. Není to moc. Za tuhle, poměrně krátkou dobu, jsme nicméně viděli místa, která asi jinde na světě neexistují.

Drsná, syrová a neskutečně krásná. Islandská krajina vás okouzlí, ale zároveň vám připomene, že tady má příroda vždycky navrch.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Nejvíc člověka pochopitelně zaujme drsný ráz krajiny, která je formována vulkanickou činností. Na Islandu se nachází čtvrtina (cca 130) všech světových sopek. S 32 aktivními vulkány je Island jedním z nejaktivnějších sopečných regionů na světě. Díky nízké hustotě osídlení (asi 400 tisíc lidí na 103 000 km²) se většina novodobých erupcí obešla bez ztráty na životech. Tady ale to pozitivní končí. 

Právě takové hory formovaly osud celého ostrova. Jediná erupce dokázala změnit život tisíců lidí během několika měsíců.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Čarokrásný Island dává na odiv přírodní zajímavosti jako z jiného světa To chci číst!

Při největší erupci zemřela čtvrtina obyvatel a polovina zvířat

Ta největší a nejtragičtější erupce měla v minulosti na svědomí úhyn zhruba poloviny veškeré islandské zvěře a čtvrtiny tehdejších obyvatel. Odstartovala 8. 6. 1783 a probíhala po dobu 8 měsíců. Na svědomí ji měla sopka Laki nacházející se na jihu Islandu, na západním okraji národního parku Vatnajökull.

Pod vrstvami ledu a sněhu se ukrývají sopky, které místní sledují s respektem každý den.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Během erupce se na ostrově objevily obří lávové fontány dosahující výšky až 1 400 m. Celkem se při erupci uvolnilo asi 15 km krychlových lávy zaplavující téměř 600 km čtverečních země. Do ovzduší se dostalo na 8 miliónů tun fluorovodíku, přes 120 miliónů tun oxidu siřičitého a více než 90 miliónů tun kyseliny sírové. Délka trhliny, ve které erupce probíhala, měřila neuvěřitelných 25 kilometrů!

Ledové úlomky rozeseté po černém písku vypadají jako drahokamy. I tady ale příroda ukazuje svou sílu a proměnlivost.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Další erupce čekají Islanďané každým dnem

Ani novodobá historie ovšem není příliš optimistická. Na jihu země se totiž nachází zákeřná sopka Katla, jejíž vrchol je ukryt pod silnou vrstvou ledu. Ta v některých místech dosahuje tloušťky až 700 metrů! 

Během naší výpravy jsme měli možnost prozkoumat její ledovcové jeskyně, které hrají těmi nejkrásnějšími odstíny modré. Když si ale člověk uvědomí, že je tak blízko smrti, krásu, kterou viděl na vlastní oči, dokáže ocenit vlastně až zpětně, v bezpečí domova a daleko od vulkánu, který soptí zhruba dvakrát za století.

Ledovcové jeskyně ukrývají sopky, které se mohou kdykoliv probudit.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Řve jako Šarapovová. Islandský vodopád Dettifoss prostě nepřeslechnete To chci číst!

Poslední významná erupce Katly se udála v říjnu roku 1918. Asi tedy víte, kam touhle informací mířím. Podle místních a průvodců, které jsme během naší expedice potkali, prý sopka „přesluhuje“ a další větší erupce se tedy očekává každým dnem. Co můžeme čekat, až se znovu probudí k životu? 

Island vás naučí dívat se na věci detailně. A žít přítomností.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Místní jsou v pohodě

Při poslední erupci Katly vystoupalo magma do sopečné kaldery zaplněné velkým množstvím ledu, které okamžitě začalo tát. Po uvolnění nashromážděné vody se údolím prohnalo několik záplavových vln. Nejvyšší kulminační průtok byl odhadován na 150 000 m krychlových za sekundu, což je více než polovina průtoku Amazonky. Ledové kry, které se valily islandským údolím, měly až 50 metrů! 

Masivní ledovce ukrývají pod svým povrchem aktivní sopky. Kombinace, která dělá z Islandu jedno z nejnevyzpytatelnějších míst na světě.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Co na to místní? Jsou v pohodě. Naučili se totiž s tímhle rizikem žít. Řada z nich má doma evakuační zavazadlo a na domě seismograf. Jakmile se některá ze sopek probudí k životu a místní úřady vyhodnotí, že lidem hrozí závažné riziko, mají prý na evakuaci pouhých 30 minut. Všude po ostrově si všimnete speciálních „bodů záchrany“ (= rescue pointy), ke kterým si musí lidé dostat. 

Těch barev! Islandské jezero Kerið je jako z jiné planety To chci číst!

„Žijeme každý den, jako by byl poslední…“

Když uvážíte, že z jedné větší vesnice do druhé je to na Islandu asi 20 minut autem, optimismus vás poměrně rychle přejde. Pokud se prý nestihnete dostat k nejbližšímu rescue pointu, zbývá vám už jenom kostel. 

Tímhle textem vás rozhodně nechci vyděsit ani od návštěvy Islandu odradit. Ba právě naopak! Pokud se potřebujete zpřítomnit a začít si znovu vážit běžných věcí, rozhodně se na druhý největší ostrov Evropy vypravte. Tohle místo má totiž neskutečného genia loci a kouzlo, které jsme asi nikde na světě zatím nezažili. 

Mě samotnou však naprosto fascinovalo, s jakou lehkostí lidé na Islandu žijí. A že i když nad nimi denně visí reálné nebezpečí, nepřipouštějí si ho. Říká se tomu daň za život. Když někdo z místních prohlásí, že žije každý den, jako by byl jeho poslední, dává vám to najednou uprostřed krajiny ledu a ohně ohromný smysl. 

Autorský text