Maritozzo úvodní
Viděli jste to. My víme, že jste to viděli. Maritozzo totiž nejde přehlédnout, a i když jde o specialitu z italské metropole, pochutnáte si na něm snad všude od Říma na jih.
Myslíme tedy v Itálii, i když nevylučujeme, že možná existují obdoby téhle dobroty taky někde jinde. Jestli jste v zemi ve tvaru kozačky dosud mlsně obcházeli gelaterie, při své další cestě hledejte maritozzi – v pekárnách i kavárnách.
Pokud jste Itálií neprojeli rychlovlakem se staženou roletou na okně, maritozzo jste určitě zahlédli. V Římě je to typický snídaňový pokrm, ale vychutnat si ho můžete kdykoli během dne (stejně jako cappuccino, víme?!). Nadýchaná brioška plněná pořádnou hromádkou smetany zaujme na první pohled, protože u nás tohle rozhodně nemáme.
Maritozzo (v množném čísle maritozzi) patří k těm nejikoničtějším italským dezertům vůbec, podobně jako sfogliatella (v oblasti Neapole) nebo báječné trubičky cannoli (na Sicílii).
Jde tedy o nasládlý brioškový bochánek, který se po rozkrojení plní opravdu velkorysou porcí čerstvě ušlehané smetany. Zatímco do těsta francouzských briošek se přidává máslo, v Římě se o slovo hlásí olivový olej.
Těsto bývá taky provoněné medem, vanilkou a pomerančovou kůrou. Často v něm najdete i rozinky, piniové oříšky nebo kandované ovoce. Prostě další voňavý a dobrý kousek italské gastronomie.
Historie líbivého a lahodného pokrmu údajně sahá až dostarověkého Říma, kdy tady bochánky slazené medem dostávali dělníci coby vydatnou svačinu.
Významnou roli sehrály taky ve středověku – byly totiž jednou z mála sladkostí, kterou mohli lidi baštit i během půstu před Velikonocemi. Tehdy se jim přezdívalo er santo maritozzo (svaté maritozzo), protože díky použití rostlinného oleje místo živočišného tuku neporušovaly církevní pravidla.
Co dostane do kolen romantiky, to je původ názvu téhle dobroty. Ten je odvozen od italského slova marito (manžel). Podle lidové tradice darovali mladíci tyhle sladkosti svým snoubenkám vždycky první pátek v březnu (nebo na svatého Valentýna).
Dívky pak svým nápadníkům žertovně říkaly „maritozzo“. Uvnitř šlehačkové náplně se pak často ukrýval zásnubní prsten nebo jiný šperk jako překvapení. Snad to někoho nestálo zdraví, říkáme si…
Pokud vás pečení baví, nebude pro vás stvoření téhle dobroty nic náročného. Maritozzo tak může aspoň na chvilku vnést italského ducha i k vám domů.
Co potřebujete: na těsto 350 g hladké mouky, lžíci sušeného droždí, 3 větší vychlazená vejce, 35 g cukru krupice, lžičku soli, 85 ml vychlazeného mléka, kůru z jednoho pomeranče (nastrouhanou najemno), 140 g másla o pokojové teplotě (rozdělené na 5 dílů) a olej nebo máslo na vymazání mísy; potom ještě 400 ml smetany ke šlehání (ideálně 40%), 50 g cukru moučka, hoblinky čokolády, sekané pistácie, prach z lyofilizovaných malin nebo jahod (nemusí být)
Jak na to?
I když je sladká verze se šlehačkou nejoblíbenější a uvidíte ji nejčastěji, moderní šéfkuchaři experimentují i s maritozzi salati, tedy se slanými verzemi. V Římě tak můžete narazit na bochánky s volskými oky a se slaninou, s hovězím tatarákem nebo třeba s kombinací klobásy a brokolice. Jak je komu libo.
Ochutnali jste někdy maritozzo? A jaká je vaše nejoblíbenější italská dobrota vůbec? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!