Na tyhle trubičky narazíte na Sicílii na každém kroku. Cannoli jsou vyhlášenou místní specialitou, jako třeba arancini.
Cannoli (v jednotném čísle cannolo) jsou v překladu opravdu trubičky, žádné tajemství za názvem téhle dobroty tedy nehledejte. Cannoli spatřily světlo světa právě na Sicílii a jsou typickým místním dezertem. Jejich historie je opředena tajemstvím, ale říká se, že se začala psát ve městě Caltanissetta za arabské nadvlády. V něm se totiž nacházel poctivý harém. Emírovy manželky si tu krátily čas přípravou roztodivných pokrmů. A tak vznikly i cannoli.
Když Arabové z ostrova ustoupili, recepturu převzaly křesťanky a pekly i ty ženy, které ke křesťanství konvertovaly a zůstaly. Postupem času je začaly péct i další ženy ve městech Palermo a Messina, hlavně u příležitosti karnevalu, pravděpodobně jako symbol plodnosti.
A o čem je tady vůbec řeč? O oplatkové trubičce (scorza), jejíž těsto je pro mnohé až překvapivě sladké a přidává se do něj víno, plněné směsí, jejímž základem je ricotta. Do ní se přimíchává nasekaná kandovaná pomerančová kůra, moučkový cukr, nasekané pistácie a podle chuti klidně i další ingredience. Jak ale nejspíš všichni víme – typickými sicilskými ingrediencemi jsou právě pomeranče a pistácie.
Okraje trubiček se často máčí do čokolády a zdobí drcenými pistáciemi nebo se do jejich konců dávají koktejlové třešně.
S trubičkami se setkáte hned v mnoha provedeních a velikostech. Koupit si můžete takové, které nejsou větší než prst (cannulicchi), ale i ty, které jsou velké jako pěst urostlého chlapíka (cannoli). Ať už dáte přednost kterékoli variantě, rozhodně neuděláte chybu.