Ačkoli je Palermo hlavním městem Sicílie, není to místo, kam by se všichni turisti bez okolků hrnuli. I proto si udržuje svůj jedinečný ráz.
Právě to, že turismus v Palermu není na kdovíjaké výši, je důvodem, proč se tu nic neblýská a fasády domů ve většině případů nezáří novotou. O důvod víc, proč se jím aspoň na pár hodin projít.
Páté největší italské město leží v nadmořské výšce 1 metr na severním pobřeží ostrova. V současnosti tu žije něco přes 640 tisíc lidí. Zajímavé je, že už ve středověku tu žilo asi 250 tisíc lidí, což je dost!
Historie města je obdivuhodná – o jeho založení se postarali Féničané v 7. století před Kristem. Sloužilo jim jako obchodní překladiště. Později zde Řekové vybudovali přístav, jak se sluší a patří. Dlouho se tu střídal jeden kmen za druhým, v roce 535 se město stalo součástí Byzantské říše a téměř o 300 let později ho dobyli Arabové (na něco málo přes 240 let – pak se ho chopili Normané). Od roku 1861 bylo součástí Italského království, později Itálie.
Jestli v Palermu něco musíte navštívit, pak je to rozhodně Královský palác, který začali v 9. století stavět Arabové a od 12. století v jeho budování pokračovali Normané. Původně sloužil jako letní sídlo pro emíry. Komplex, který zahrnuje i kapli Cappella Palatina, pak vystavuje na odiv úžasnou směsici normanské, byzantské a arabské kultury.
Dříve byl palác středobodem kulturního života, dneska v něm sídlí sicilský parlament. Dovnitř se určitě můžete podívat, jen si to naplánujte předem – vstup je totiž dost omezený.
Zmíněná Cappella Palatina je skvostným zástupcem normanské architektury. Postavena byla ve 12. století a nabízí krásné mozaiky doplněné drahými kameny, zlatem a mramorem. Zdejší stropní výzdoba, tzv. muqarnas, připomíná stalaktity a je typickým prvkem islámských staveb, zatímco v těch křesťanských je fascinující výjimkou.
Dalším místem, na které se musíte vydat, je Piazza Cattedrale, na němž se nachází katedrála Santa Vergine Maria Assunta z 2. poloviny 12. století. Fenomenální dílo stojí na místě, kde dřív bývala mešita, a patrné jsou na ní gotické, katalánské a islámské prvky. Interiér je zase vyveden v neoklasicistním slohu. Právě vnitřek katedrály ukrývá šest císařských a královských hrobů.
V našem výčtu nesmíme zapomenout na Quattro Canti, významnou křižovatku bulvárů Vittorio Emanuele a Via Madequa. Jde o rozhraní čtyř městských čtvrtí, v nichž najdete ty nejvýznamnější památky. Oba bulváry stojí za procházku, už kvůli tomu, že si tu můžete zadělat na skvělý gastronomický zážitek. Pokud chcete ochutnat místní speciality arancino a cannolo, tady máte skvělou příležitost.
A nakonec zmiňme ještě budovu divadla Teatro Massimo, která je skutečně k nepřehlédnutí. Nabízí totiž 3 200 míst, čímž získává titul největšího divadla v celé Itálii a jednoho z největších v Evropě. Budova pochází z 19. století, kdy vznikla v neoklasicistním stylu u příležitosti sjednocení Itálie.
Jímá vás hrůza, když se mluví o Palermu, protože vám hned vytane na mysl mafie a její zavrženíhodné praktiky? Na jednu stranu se nedivíme. Například v roce 1992 tu zdejší klan vyhodil do povětří 200 metrů vozovky, přičemž zabil nepohodlného soudce, jeho ženu a tři další osoby. Divoké devadesátky jsou ale pryč, mafiáni si své životní příběhy nepíšou na čelo a především – běžný turista tenhle rozměr Sicílie vůbec nezaznamená.
Podle nejrůznějších průzkumů je tady potřeba dát si pozor jen na své osobní věci, ostatně jako na spoustě míst nejen v Itálii. Možná vás překvapí, že je tu obecně bezpečněji než třeba v Miláně nebo Turíně. Palermo se dokonce může pyšnit nízkým rizikem nebezpečí pro ženy, které cestují samy. Co tohle město podle všeho trápí nejvíc, je korupce. A to jde skutečně mimo turistu baštícího sicilské dobroty…
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6