• Kdo jsou Sámové
• Když stát rozhodne, kdo smí být Sám
• Sobi, tundra a ekonomika
• Joik a kroje jako postoj
• Jeden den jako Sám
• Fascinující zajímavosti o Sámech
• FAQs

Lidé, kterým se dlouho říkalo Laponci, dnes trvají na vlastním jménu a vlastním příběhu. A ten je mnohem složitější, než by zřejmě svěřovaly katalogy se zájezdy za polární kruh.

Sámové nejsou žádná folklorní kulisa z půvabného a pro diváka atraktivního dokumentu. Nejsou ani romantickým pozůstatkem dávného světa, který přežívá jen díky fotografům. Jsou původním národem severní Evropy, rozprostřeným napříč Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem.

Jejich země sice nemá státní hranice, ale zato znělé a hrdé jméno ano. Sápmi. Území, které se táhne tundrou, lesy i fjordy a kde se příroda turisty nepozoruje, ale ryze respektuje.

Když se do tohoto světa podíváme blíž, zjistíme, že nejde jen o barevné kroje a sobí stáda. Sámská kultura je propletená s politikou, historií, útlakem i moderní emancipací. Je to příběh o přežití, adaptaci a o tom, jak si malý národ dokáže uchovat identitu i pod tlakem silnějších států. 

Kdo jsou Sámové

Sámové patří mezi původní obyvatele severní Evropy a jejich historie sahá tisíce let zpět. Nejde o nějakou homogenní skupinu, ale o národ s několika jazykovými variantami, odlišnými dialekty i regionálními rozdíly.

Sámské jazyky patří do ugrofinské větve a některé z nich jsou dnes bohužel vážně ohrožené. Identita Sáma tak není otázkou kostýmu, jak je asi snadné odtušit, ale jazyka, rodiny a hlavně vztahu k území.

Sámové byli po staletí vystaveni asimilačním tlakům. V Norsku probíhaly snahy o ponorštění, které sámský jazyk i kulturu systematicky potlačovaly. Děti byly ve školách za používání rodného jazyka trestány.

Ve Švédsku i Finsku byli Sámové často vnímáni jako zaostalí pastevci, kteří musejí být za každou cenu civilizováni, aniž by po tom samozřejmě jakkoliv toužili. Tento přístup zanechal na jejich tvářích specifické vrásky a v nitru hluboké jizvy, které jsou patrné dodnes.

Přesto se sámská kultura nevzdala. Dnes mají Sámové v Norsku, Švédsku i Finsku své vlastní parlamenty, například. Mají právo na jazyk, na kulturní vyjádření i na určitou míru samosprávy. Bojují za ochranu půdy před těžbou a průmyslovými projekty, které ohrožují tradiční způsob života.

Moderní Sám tak může být právník, učitel, umělec i politik, ale zároveň může i úplně klidně a bezostyšně chovat soby. Na Sámech je mimo jiné úžasné, že identita zde není návratem do minulosti, ale dialogem s přítomností. A to je něco, co my Evropané většinou neumíme. 

Když se ze Sáma nestane právník nebo inženýr, nejspíš ho najdete v trvalém těsném sepětí s přírodou.

Zdroj:

Shutterstock

Mormoni: členové tohoto hnutí nesmějí alkohol, kávu a svobodně o sobě rozhodovat To chci číst!

Když stát rozhodne, kdo smí být Sám

Největší paradox sámské identity spočívá v tom, že o ní dlouhá léta rozhodovali jiní. V některých obdobích určoval stát, kdo je oficiálně uznán jako Sám a kdo nikoli. Ve Švédsku bylo právo na plnou sámskou identitu dlouho úzce spojeno s chovem sobů. Pokud jste soby nechovali, nebyli jste pro úřady dostatečně autentičtí. Což je v podstatě poměrně komplikovaně uchopitelné, když situaci bereme tak, že kultura byla vlastně licencí, kterou je třeba splnit podle administrativních kritérií.

Tento model rozdělil i samotnou komunitu. Vytvořil vnitřní napětí mezi těmi, kdo zůstali u tradičního pastevectví, a těmi, kdo se vydali jinou profesní cestou. Identita se tak nakonec stala nejen otázkou původu, ale taky otázkou politického rozhodnutí. A když o vaší příslušnosti rozhoduje registr a vůbec ne rodina či jazyk, vzniká zvláštní druh jakéhosi tichého odcizení. Možná až vykořenění a osamělost.  

Dnes mají Sámové vlastní parlamenty, jak už padlo, ale jejich pravomoci jsou omezené. Rozhodování o půdě, těžbě nebo infrastruktuře zůstává často v rukou většinové společnosti. Boj o území tak není minulostí, i když výrazně změnil podobu.

Když se mluví o Sámech, nejspíš si hned vybavíte soby.

Zdroj:

Shutterstock

Uruguayští gaučové: 5 věcí, které se od nich může český muž naučit To chci číst!

Sobi, tundra a ekonomika

Když jsou tématem Sámové, většina lidí si představí sobí stádo putující sněhem. A skutečně, chov sobů je jedním z nejviditelnějších symbolů sámské kultury. Není to však jen romantická scenérie známá z filmů, ale náročná ekonomická činnost, která podléhá přísným pravidlům i klimatickým výkyvům. Sobi nejsou jen zdrojem masa a kůže, ale jak už víme, jsou taky základem identity, rodinného dědictví nebo právního postavení.

Pastýřství vyžaduje detailní znalost krajiny. Sámský chovatel ví, kde je bezpečný přechod přes zamrzlou řeku, kdy se mění struktura sněhu a jak se stádo chová při příchodu bouře. Tento typ vědění se ale nepíše do žádných učebnic. Předává se zásadně zkušeností. Lépe řečeno předával, protože moderní dění a technologie vstupují i do tohoto světa.

Sobi tak dnes například nosí GPS obojky a pastevecké trasy se střetávají s dálnicemi či větrnými elektrárnami. Ne všichni Sámové jsou ale chovateli sobů. Mnozí žijí ve městech, pracují v běžných profesích a do tradičního života se vracejí spíše symbolicky. Přesto zůstává vztah k přírodě silným pojítkem, které Sámové vnímají velmi niterně. 

Amišové: podivíni, jejichž svět se zastavil v čase, odmítající pokušení moderního světa To chci číst!

Joik a kroje jako postoj

Sámská kultura naštěstí není jen historií útlaku. Je také hudbou, barvou a hrdostí. Například typickým hudebním projevem je joik. Starobylý způsob zpěvu, který nepopisuje osobu či místo, ale snaží se to všechno zvukem vyloženě zpřítomnit. Joik tedy není píseň o krajině, nýbrž krajina sama převedená do hlasu.

Pak je tu taky tradiční kroj, nazývaný gákti. Což není žádný zábavný obleček pro turisty, ale klenot, ba dokonce posvátnost. Každý vzor, barva i způsob šití může napovědět, odkud nositel pochází. Oblečení, jak už víme, je znakem identity a příslušnosti k určité oblasti či rodině. Dnes jej Sámové nosí při slavnostech, politických setkáních i kulturních událostech. A ne z nostalgie, ale jako vyjádření kontinuity.

Sámové na vánočním trhu v norské metropoli? I takhle můžou vypadat.

Zdroj:

Shutterstock

Jeden den jako Sám

Jak vlastně vypadá obyčejný den takového Sáma? A ne, nemáme na mysli ten stylizovaný pro návštěvníky, ale skutečný, rytmický, často fyzicky náročný a zároveň hluboce propojený s krajinou.

Odpověď není úplně jednoduchá, protože život Sáma se liší podle regionu, ročního období i toho, zda se věnuje tradičnímu pastevectví, nebo žije ve městě. Přesto existuje určitý základní rytmus, který se opakuje a který si přiblížit můžeme. Ten rytmus, který není řízen hodinami, ale světlem, počasím a potřebami stáda.

Den často nezačíná budíkem, ale světlem. V zimě to znamená tmu, která přetrvává dlouhé hodiny, zatímco v létě se noc téměř vytrácí. Sámský chovatel sobů vstává brzy, někdy ještě před rozedněním, jindy podle toho, jak se pohybuje stádo. První kroky vedou ven, do krajiny. Kontrola zvířat je základ. Sobi nejsou zavření v ohradách jako ovce, ale pohybují se volně a jejich sledování vyžaduje zkušenost i techniku. Dnes už často pomáhají GPS obojky, ale konečné rozhodování je stále na člověku.

Ráno je věcné a rychlé. Žádné dlouhé snídaně, spíše praktické jídlo, které dodá energii. Káva hraje důležitou roli, stejně jako jednoduché pokrmy z toho, co je k dispozici. Pak už se víceméně ocitáme jen venku. Někdy se vyráží na sněžném skútru, jindy na lyžích nebo pěšky. Pohyb krajinou je ale každodenní nutností. Sám ví, kde se stádo nachází, kde může hrozit nebezpečí, kde je sníh zmrzlý tak, že se k němu sobi nedostanou, a kde je naopak měkký a vhodný k pastvě.

Dopoledne patří práci. Ta může znamenat přesun stáda, kontrolu jednotlivých zvířat, opravu vybavení nebo komunikaci s ostatními členy komunity. Pastevectví není individuální záležitost, je to kolektivní činnost, která se opírá o spolupráci rodin. V určitých obdobích roku, například při značení mláďat, se setkává více lidí a práce se mění v intenzivní, ale i sociální událost.

Jací jsou Číňani? Tohle by vás při cestě do jejich země nemělo překvapit To chci číst!

Poledne znamená jen krátké zastavení, jídlo v terénu a pokračování. Počasí se může během dne dramaticky změnit a vítr, sníh nebo náhlé oteplení rozhodování ovlivňují. Sám proto musí neustále reagovat a znalost krajiny je zde klíčová. Jde o orientaci i o čtení signálů, které příroda vysílá. Jak se chovají zvířata, jak vypadá sníh, jak se mění světlo a mnoho dalších jak, o které my tady v Evropě netušíme ani ň. 

Odpoledne pak může znamenat návrat, ale i další přesun. Sobi migrují podle ročních období a jejich trasy se mohou protínat s moderní infrastrukturou. Silnice, železnice nebo průmyslové projekty tradiční pohyb značně komplikují. I proto je dnes práce složitější než dříve. Technologie sice pomáhají, ale zkušenost nenahradí ani náhodou. 

Inu, upracovali jsme se nakonec k večeru. Ten nepřichází vždy ve stejnou dobu a v zimě je tma téměř neustálá. V létě se pak den rozplývá. Návrat domů znamená teplo, jídlo a chvíli klidu. Jde-li o jídlo, pak nutno podotknout, že sámská kuchyně je jednoduchá a založená na dostupných surovinách. Sobí maso, ryby, lesní plody. Nic extra, ale výživová hodnota maximální.

Večeře je taky chvilkou pro sdílení. S největší pravděpodobností tak nejčastěji půjde o rodinu, rozhovory, chvíle sdílené nebo o ticho.

A jak vypadá den Sáma, který nežije tradičně? Může pracovat ve městě, chodit do kanceláře, učit, tvořit umění nebo působit v politice. Přesto si často nese stejný vztah k přírodě a identitě. Volné dny tráví na severu a vrací se ke komunitě, k rodině, k jazyku. Moderní a tradiční svět se zde tedy neodděluje, ale prolíná. Jeden den jako Sám je tedy o rytmu, který respektuje krajinu. O práci, která má smysl. O identitě, která není kostýmem, ale způsobem existence. A možná proto jsou Sámové ještě pořád něčím, co tolik lidí přitahuje. 

Obydlí Sámů může vypadat nějak takhle.

Zdroj:

Shutterstock

Zajímá vás, co je košer jídlo? Nahlédněte s námi na židovský zákon o stravování To chci číst!

Fascinující zajímavosti o Sámech

Sámský příběh je mnohovrstvý. Vedle krásy krajiny a silné identity v sobě nese i momenty, které jsou překvapivé, nepříjemné a místy až drobně znepokojivé, je-li člověk trochu citlivější. Právě tyto detaily ale odhalují realitu, která se do líbivých turistických průvodců většinou logicky nevejde. Ukazují, jak složitá byla cesta k dnešní podobě sámské kultury, i to, čemu musí čelit dodnes.

• Sámské bubny byly v 17. století systematicky zabavovány a ničeny misionáři, protože byly považovány za pohanské nástroje.
• Někteří šamani byli souzeni jako čarodějové a jejich praktiky byly trestány i smrtí.
• Sámské lebky byly sbírány pro rasové výzkumy, které měly dokázat jejich nižší hodnotu.
• Vědci měřili těla Sámů bez jejich souhlasu a některé ostatky se vracejí komunitám až dnes.
• Sámské děti byly násilně odebírány rodinám a posílány do internátních škol daleko od domova.
• Ve školách děti nesměly mluvit svým jazykem a za jeho používání byly trestány.
• Některé sámské hřbitovy byly vybrány a přemístěny bez vědomí rodin.
• V uchování jazyka v rodinách klíčovou roli sehrály především ženy.
• Tradiční zpěv joik byl dříve označován za hříšný a byl zakazován církví.
• Některé rodiny joik přestaly ze strachu praktikovat úplně.
• Sámská vlajka symbolizuje slunce a měsíc jako odkaz na starou kosmologii.
• Někteří Sámové odmítají turistické jízdy se sobími spřeženími jako zneužití kultury.
• Turismus často využívá sámské motivy bez souhlasu komunity.
• V některých komunitách je míra sebevražd vyšší než národní průměr.
• Existují sámské filmové festivaly, literatura i současné umění, nejde tedy o žádný zapomenutý svět.
• Některé tradiční léčebné praktiky přežily v rodinách navzdory zákazům.
• Sápmi není oficiální stát, ale vlastní vlajku, hymnu i silnou identitu má.

FAQs – nejčastěji pokládané otázky a odpovědi na ně

Kdo jsou Sámové?

Sámové jsou původní obyvatelé severní Evropy. Žijí na území Norska, Švédska, Finska a Ruska. Jejich historie sahá tisíce let zpět.

Co je Sápmi?

Sápmi je tradiční území Sámů, které nemá oficiální hranice. Má vlastní identitu, vlajku i kulturní význam.

Jsou Sámové jednotný národ?

Ne, Sámové nejsou homogenní skupina. Liší se jazykově, dialekty i regionálními tradicemi.

Jaký je význam sámského jazyka?

Jazyk je klíčovým prvkem identity Sáma. 

Jaké historické tlaky Sámové zažili?

Sámové čelili nedobrovolné asimilaci, zákazům jazyka i kulturnímu útlaku. Děti byly ve školách trestány za používání rodného jazyka, a někdy dokonce odebírány rodinám.

Co symbolizuje sámská vlajka?

Sámská vlajka symbolizuje slunce a měsíc a odkazuje na starou kosmologii. Je výrazem silné kulturní identity Sámů.

Jaký význam má chov sobů?

Chov sobů je důležitý symbol kultury a představuje i způsob obživy. 

Co je joik?

Joik je tradiční sámský zpěv, který nepopisuje, ale přímo vyjadřuje osobu nebo krajinu. 

Jak vypadá moderní život Sámů?

Moderní Sám může pracovat ve městě jako učitel, právník nebo umělec. 

Jak vypadá běžný den sámského pastevce?

Den se řídí přírodou a zahrnuje péči o stádo, pohyb krajinou a spolupráci s komunitou. Práce je fyzicky náročná a závislá na počasí.

Viděli jste někdy Sámy na vlastní oči nebo je obdivujete jen z dálky? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!

Použité zdroje:

• tandfonline.com/doi/full/10.1080/17449057.2021.1932116
• openresearch-repository.anu.edu.au/items/ad8b98e1-99ea-4f27-9a7f-3c3b4d2d7103
• oulu.fi/en/university/faculties-and-units/faculty-humanities/giellagas-institute/saami-culture-archive
• sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929707618928
• lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-zeme-evropa/104494/samove-nejsevernejsi-puvodni-obyvatelstvo-evropy-vede-dodnes-kocovny-a-nezavisly-zivot.html