Přejít k hlavnímu obsahu
Otevřít fotogalerii

Andorra: krása tady střídá nádheru a jeden kruhový objezd druhý

Šestý nejmenší stát Evropy leží nenápadně ukryt na francouzsko-španělské hranici. To, že je tak malý, ale neznamená, že by nemohl být krásný. Je!

Rozlohou je jen o něco menší než Praha a obyvatel má jen o 10 tisíc víc než Kladno. Přesto má co nabídnout. Do hornaté Andorry se vydávají milovníci hor, především pak zimních sportů. Lyžařská sezóna tu bývá hodně dlouhá a v zemi je to – s trochou nadsázky – jedna lanovka vedle druhé. Andorra je náporu turistů přizpůsobena od hlavy až k patě. A když pomineme zimu, je fascinující i v létě. Ty hory, ta architektura, která s přírodou ladí…

Zdroj:
archiv autorky

A taky spousta, vážně spousta kruhových objezdů. Až se z toho začne hlava točit i vaší navigaci. Na druhou stranu – silnice jsou tu krásně široké, překvapivě i leckde v horách.

Vzhůru do Pyrenejí! Nebo na nákupy…

Do Andorry se vydávají dva druhy turistů. Vyznavači horské turistiky a ti, kteří rádi nakupují značkové produkty a ještě raději na nich ušetří. Území Andorry je bezcelní zónou, proto sem hlavně z okolí jezdí celé davy lidí, kteří si odsud spokojeně odvážejí značkové oblečení a doplňky, parfémy, kvalitní kosmetiku světoznámých značek, alkohol a tabák. To všechno se tu dá pořídit o něco levněji než jinde.

Hlavní město, Andorra la Vella, podle toho taky vypadá. Městečko je krásné, moderní, o to nic. Hlavní ulice a třída Av. Meritxell, to je jeden luxusní obchod za druhým a spousta, spousta lidí s většími či menšími taškami, blaženými výrazy a rukama napřaženýma k dalším obchodům. Pokud toužíte po zmiňovaných produktech, určitě se vám tu bude líbit. Jestli ne, možná vám spíš bude smutno z toho zhmotněného konzumu.

Zdroj:
archiv autorky

5 túr vyzkoušených na vlastní kůži

Když budete chtít vyjet do Andorry, určitě si předem naplánujte, co budete dělat, aspoň rámcově, abyste mohli improvizovat jen z té menší části. Je tu totiž tolik nádherných míst a tras, že by byla škoda promarnit čas v téhle zemičce tím, že teprve začnete zkoumat, kam by se dalo jít.

Na Andoře je skvělé, že je tak malá, že se můžete ubytovat třeba v hlavním městě (můžu jen doporučit kemp Valira) a do výchozího bodu si každý den dojet. Do žádného z následujících to totiž netrvalo déle než půl hodiny.

K Estany Negre

Pokud si chcete dát tu nejnáročnější túru hned na začátek, jak to dělám já, vydejte se k Estany Negre. Cestu nahoru jsme si o něco zkrátili pomocí lanovky Arinsal-Pal, která nás dovezla pod vrcholek Port Negre. Ten jsme po španělské straně obešli a už tam se nám naskytla úžasná panoramata. Jakmile jsme se přehoupli přes hřeben a sešli do údolí k chatě (Refugi de Coma Pedrosa), trošku nás zmátlo, že dočista zmizely značky (kromě těch do Arinsalu, kam jsme nechtěli, a těch zpátky, kam jsme taky nechtěli). 

Po poradě s mapou a kolemjdoucími jsme ale našli správnou cestu a vydali se vzhůru do kopce. I značka se po čase ukázala. Chvíli jsme si mysleli, že cílové Estany Negre leží v prohlubni, která je vidět už od rozcestí úplně dole, nicméně… Asi jako všude v takových horách zdání klamalo a čekala nás ještě pořádně strmá cesta nahoru. Stálo to ale za to. 

Zdroj:
archiv autorky

Ocitli jsme se na břehu horského jezera Estany Negre s fantasticky průzračnou vodou, v níž se na druhém břehu i někdo koupal. Nad jezerem se tyčí nejvyšší hora Andorry, Pic de Comapedrosa (2 942 m).

Zdroj:
archiv autorky

Zpátky jsme zvolili tu samou trasu, jen jsme si ji trochu zkrátili po neznačené cestě (protože zabloudit se nedalo, jen to bylo trošku nebezpečnější). Lanovku už jsme odpoledne nechali odpočinout a s božským výhledem po okolí jsme sešli k její spodní stanici, kde jsme ráno nechali auto.

Celkem nám výlet i s pauzou zabral necelých 8 hodin. 

K Estany Primer de Juclar a Estany Segon de Juclar

Tohle byla asi nejkrásnější túra. Auto jsme nechali na velkém parkovišti u začátku silničky vedoucí do údolí Vall d’Incles. Když se budete držet na asfaltce, uděláte si pěknou a poklidnou procházku. Nebo můžete na konci silničky začít pozvolna a později drsně stoupat, až vystoupáte na náhorní plošinu se dvěma jezery – Estany Primer de Juclar a Estany Segon de Juclar. Chcete-li si ušetřit nohy, jezdí tady elektrický vláček. Tedy dole v údolí.

Zdroj:
archiv autorky
Zdroj:
archiv autorky

Túra nám zabrala asi 6 hodin. Cestou zpátky jsme šli asi 20 minut v dešti a to byl ten jediný déšť, který nás během 6 dní potkal. Poslední srpnový týden je prý srážkově nejslabší a to můžu jen potvrdit. Počasí se vyřádilo už jen během jedné noci, kdy jsme se trošku báli o stan, zdraví i životy.

K Estany de Cabana Sorda

Ve Vall d’Incles ještě můžeme zůstat. V jednom z dalších dní, které jsme v Andoře strávili, jsme se vrátili na už známé parkoviště a vydali se znovu po silničce hlouběji do údolí. Poměrně brzy jsme se ale napojili na vyšlapanou cestičku vlevo, strmě vzhůru, k jezeru Cabana Sorda. I tenhle výšlap byl neuvěřitelně krásný a kouzelný, třeba i proto, že noc předtím nahoře na vrcholcích sněžilo a sníh tam zůstával ležet.

Zdroj:
archiv autorky

Strmá cesta tady střídala mírumilovnější terén a nakonec jsme se dostali k jezeru a zdejší chatě. Výstup i sestup nám zabral asi 3,5 hodiny i s pauzou. Právě proto jsme se vydali ještě na známou vyhlídku Mirador Roc de Quer nad městečkem Canillo. Zastavit se dá na parkovišti asi 200 metrů od odbočky na vyhlídku, pak se projdete pár set metrů k samotné vyhlídce. A ten pohled do údolí a na klikaté silničky? Boží! 

Zdroj:
archiv autorky
Zdroj:
archiv autorky

Ke třem jezerům

Každý, kdo se ocitne v Andoře, by se měl podívat ke třem jezerům. Říká se tak jezerům Estany Primer, Estany del Mig a Estany de Més Amunt. Dostat se k nim je snadné, když se svezete lanovkou Telecabina Tristaina – pak vás čeká jen kousek do kopce, přehoupnutí přes hřeben a jezera. Ta se dají obejít a od nich se dá vyrazit ještě na horu Pic de Tristaina (2 878 m). Od jezer pak můžete sejít zpátky k horní stanici lanovky, nebo se odpojíte a dáte se strmě dolů kolem oveček, až dojdete ke spodní stanici.

Dvě ze tří jezer. To třetí je "za rohem".
Zdroj:
archiv autorky

I s kocháním nám to zabralo asi 3 hodiny, po kterých jsme se odebrali do kempu odpočinout si trošku před poslední túrou a zlehka pobalit věci na cestu domů.

K Pla de l’Estany

Upozorňuji, že tahle túra sice byla pěkná, ale zároveň byla tou „nejslabší“. Vychází se z města Arinsal, ale vřele doporučuji najít počátek stezky v telefonu, jinak se vydáte po značce úplně jinam jako my. Trasa totiž začínala nenápadně mezi domy, v uličce, kam byste snad ani normálně nevstoupili. 

Zdroj:
archiv autorky

Pak následovalo dlouhé a prudké stoupání, které však bylo vykoupeno asi půlhodinovou procházkou po vrstevnici. Bohužel z ní bylo vidět do okolí jen krátce, protože jinak vede cesta lesem. Cílem je tady plošina Pla de l’Estany. A je to opravdu jen plošina, chata (refugi), trocha vody (možná je tu v jiných obdobích třeba jezero) a pár koní. Ostrá cesta zpátky dolů do údolí dá ještě trošku zabrat vašim nohám a nakonec se projdete kouskem města.

Celé je to asi na 4,5 hodiny.

Co ještě vidět? Vyjeďte si na španělské hranice

Mezi túrami jsme si dovolili jeden odpočinkový den. Došli jsme do hlavního města, objevili historickou budovu Casa de la Vall ze 16. století (dnes v něm sídlí vláda) a náměstí na střeše administrativní budovy, prošli jsme se křivolakými uličkami mezi kamennými domy ve staré části města a zamířili do té nové, o které už byla řeč v souvislosti se zběsilými nákupy. Pochopitelně jsme nevynechali pohled na řeku a známý most, Tekoucí hodiny a na budovu lázní Caldea. Příjemná je tady procházka po chodníku nad hlavním městem.

Zdroj:
archiv autorky

Odpoledne jsme pak vyjeli po silnici CG4, kde jsme minuli lanovku Arinsal-Pal (o té už taky byla řeč) a dostali se až na španělskou hranici, kde silnice končí (sedlo Port de Cabús). Tady se dá udělat krátká, ale nádherná procházka (jak tedy jinak než strmě vzhůru a pak dolů) na vrcholky a hřeben. Odsud jsou vidět vršky jak andorské, tak španělské. 

A pár věcí kolem na závěr

Do Andorry je cesta autem docela dlouhá, proto se můžete zastavit na spoustě krásných míst. Stačí si jen vybrat. My jsme si vybrali německou Kostnici, švýcarskou Basilej a francouzské Carcassonne. Na zpáteční cestě jsme pak prozkoumali Saint-Tropez, Monako a strávili jsme pár hodin na jedné no name italské pláži. 

V plánu jsme měli i Barcelonu, která je od Andorry vzdálená jen 200 km. Pár dní před odjezdem nám do toho ale „hodil vidle“ koronavirus. Ani po testu, ani po karanténě po příjezdu jsme netoužili, takže jsme „Barču“ vynechali. 

Shrnutí? Andorra je boží! 

 
 

Místo

42° 30' 22.6332", 1° 31' 18.4836"
Rubrika:
Aktivity:

Sport

Autor:
Petra Malá

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Andorra: krása tady střídá nádheru a jeden kruhový objezd druhý