Mnohé bizarní rituály ale nejsou spojeny jen s malými a izolovanými kmeny někde v amazonské džungli. Praktikují se i ve velkých městech a tisícových komunitách.

Jedním příkladem za všechny je Bolívie a rituál Tinku, jehož vznik se datuje do roku 1100 a souvisí s válečnickými kořeny kmene Quaraquara. Zvyk s největší pravděpodobností vznikl ve městě Macha a původně byl rituálem, na němž bojovníci poměřovali své bojové dovednosti.

„Nešij sebou a polykej!“ Chlapci z kmene Mardudjara čelí krutému a nechutnému rituálu dospělosti

Chtěli se zalíbit vládci i Matce přírodě

Říká se, že právě z nich si vybíral členy své osobní ochranky sám vládce říše Inků. Muži, kteří prošli rituálem vítězně, se mohli starat o bezpečnost svého vládce. Postupem času ale získal rituál další, náboženský rozměr, který souvisel s indiánskou vírou v Matku přírodu – Pachamama.

Právě pro ni bojovníci prolévají krev, případně jí věnují to nejcennější, co mají – svůj vlastní život. Krev je obětována pro to, aby zajistila úrodu, a účastníci rituálu mají svou smrtí přispět k lepšímu životu komunity a dát jí i půdě plodnost. 

„Raději je sníme, než aby si na nich pochutnali červi!“ Kanibalistický rituál dovedl kmen na pokraj vyhynutí

Při rituálu nejsou vyloučeny brutální úrazy, ale i úmrtí.

Zdroj:

Shutterstock

Regulované rituální násilí

A jak vlastně rituál Tinku v reálu probíhá? V Bolívii se koná každoročně 2. a 3. května. Muži i ženy na smluvené místo vyrážejí odění v pestrobarevných šatech. K tomu mají sandály s vlněnými ponožkami. Ženám nechybí dlouhé sukně, šerpy a šátky, muži na sobě mají zdobené kabátce a tuhé čepice z hovězí kůže.

Možná se ptáte, proč jsou pokrývky hlavy potřeba. Důvod je prostý – během rituálu muži (a často i ženy) svádí lítý boj na život a na smrt. Z davu navíc zcela neočekávaně létají ostré kameny. 

Souboje jsou nemilosrdné, a to i přes to, že se je tu a tam snaží kontrolovat policie a zabránit nejhoršímu. Samotné rvačky jsou však k neuhlídání, přesouvají se z náměstí do postranních uliček a při rituálech v odlehlých městečkách jsou naprosto mimo kontrolu.

Přesně nějak takhle vypadá lidský jehelníček. Mauricijský rituál prý ale domorodcům prospívá

Zranění i mrtví

Šarvátky probíhají dlouho do noci. A to za všeobecného povykování rozvášněného davu, který se během rituálu hojně posilňuje nápojem chicha, což je vlastně alkohol z kvašeného žita. Nechybí oslavné písně, tanec a zpěv doprovázený hrou na tradiční flétny a nástroj charango podobný mandolíně. 

Účastníci se na rituál Tinku připravují fyzicky i mentálně. Muži posilují svou sílu a vytrvalost tréninkem boxu, zatímco ženy se připravují na přijetí symbolických úderů. Samotné boje se neobejdou bez zaťatých pěstí, ve kterých mnozí muži svírají ostré kameny. Do „hry“ často vstupují i biče nebo praky. Výsledkem jsou stovky zraněných, ale i mrtví. S těmi se ale v komunitě tak nějak počítá...

Dívkám bez umrtvení rozříznou jazyk. Jedině tak prý mají šanci na šťastné manželství

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3