Aby toho nebylo málo, Salar de Uyuni se nachází ve výšce 3650 metrů nad mořem. Leží totiž uprostřed And v Bolívii. Výlet na Salar de Uyuni je tak trochu dobrodružstvím, na které jsou ale místní cestovní kanceláře velmi dobře zařízené. V patnáctitisícovém městě Uyuni, které je branou pláně, je na šedesát cestovních kanceláří a všechny jsou připravené připravit vám originální zážitky.

Když bohyně truchlí, vznikne div světa

Pláň vznikla už před 40 tisíci lety - tedy její základy. Na jejím místě se totiž rozlévalo obrovské jezero. Dnes už tu najdeme jenom jeho zbytky a také dvě solné pláně - Salar de Copaisa a Salar de Uyuni. Obě více než cokoli jiného připomínají obrovské zasněžené jezero.

Místní obyvatelé, členové velkého indiánského kmene Aymara, mají však vlastní teorii o tom, jak pláň vznikla. Podle legendy byly přilehlé hory Tunupa, Kusku a Kusina původně obří lidé. Tunupa si vzala Kusku, ten však od ní utekl ke Kusině. Slzy truchlící Tunupy se smíchaly s mateřským mlékem, kterým kojila svého novorozeného syna, a tak vznikla pláň. Mnoho místních věří, že by se měla jmenovat Salar de Tunupa právě po této bohyni, které je v této oblasti velmi důležitá.

Salar de Uyuni pokrývá několik metrů soli. Její množství se odhaduje na deset miliard tun. Není divu, že je Uyuni považováno za solnou zásobárnu, ze které se nepřetržitě těží. To však pláni neprospívá. Každoročně se odtěží 25 tisíc tun soli - jedinou společností - a Salar de Uyuni se tak postupně zmenšuje.

Kde je těžší být dělníkem

Vysoká nadmořská výška Salar de Uyuni způsobuje komplikace s UV zářením a člověk se zde opravdu velmi snadno spálí. Mnohem větší komplikace než pro turisty, je to pro těžaře. Ti zde pracují ještě tradičním způsobem, kdy si  motykami nahrnou sůl do hromad, které se pak odvážejí. Problémy místním dělníkům způsobuje také slaný zduch, který zapřičiňuje ekzémy a dokonce i loupání kůže, a to přestože jsou lidé, kteří tu pracují, od hlavy až k patě zahalení v ochranném oblečení. Celodenní dřinu s jen minimálním odpočinkem zvládají dělníci pouze díky neustálému žvýkání lístků koky.

Každoročně v listopadu hnízdí v oblasti tři druhy plameňáků - čilský, andský a Jamesův.

Zdroj: James DeMers (licence Public Domain Image)

Těžba má ještě jeden efekt: vytváření menších slaných jezírek, ve kterých je obsaženo lithium. Kovu, který se používá na výrobu baterií do telefonů či fotoaparátů, je tu podle odhadů až 9 miliónů tun, což je až tři čtvrtiny veškerých světových zásob.

Dnešní soutěžní otázka zní: Na obrázku je a) kůže lochneské příšery, b) Salar de Uyuni. Odpovědi volejte na...vlastně nikam. Nebudeme vás napínat, je to b).

Zdroj: Kris Krüg (Flickr, licence CC BY-SA 2.0, dostupné na https://www.flickr.com/photos/kk/4780200713/)

Nejlepší výhled na plameňáky je z domku ze soli 

Jednou za rok dochází v oblasti k záplavám a vzniká tak největší přírodní zrcadlo na světě. Na davy turistů jsou místní připraveni, a to velmi stylově. Ztvrdlou sůl používají jako stavební materiál, a tak tu můžete přespat v domku ze soli. Samotné jezero lemují kaktusy rodu echinopsis, které dorůstají až dvanácti metrů. Každý listopad sem přiletí hejna plameňáků tří druhů, kteří hnízdí na jednom z ostrovů uprostřed pláně. Jinak je však krajina spíše pustá, což odpovídá její nadmořské výšce. A právě proto je život u Salar de Uyuni malý zázrak.