Na západě Uzbekistánu, blízko hranic s Turkmenistánem, leží město Chiva se 40 tisíci obyvateli. Město se dělí na dvě částí – Dičan Kala (vnější část) a Ičan Kala (vnitřní opevněná část). Právě ta vnitřní část Chivy v sobě ukrývá jedinečně zachovalý doklad muslimské středověké středoasijské architektury, který je i na seznamu UNESCO.

Brána do pekla: Sověti zapálili jámu, ta tu hoří desítky let

Malé opevněné území Ičan Kala leží přesně uprostřed Chivy – oddělené čtyřmi vysokými kamennými branami od vnější části města – a kopíruje tvar pravidelného obdélníku. Rozloha činí 0,26 km², což je zhruba pro vaší představu prostor, který projdete, když se pětkrát vydáte pražským Václavským náměstím sem a tam.

Skoro 10metrové cihlové zdi schovávají ve svém stínu okolo 250 domů a 50 velmi dobře zachovalých unikátních památek z 18. a 19. století (podle úsudku historických badatelů ale některé stavby vznikly už v období mezi 10. a 14. stoletím).

Víte, že oblíbeným pokrmem k čaji každého (i sebechudšího) Uzbeka jsou drobné sušené meruňky s peckami (urjuk) nebo uzbecké rozinky (kismiš)? Někdy se tu taky čaj sladí domácími povidly.

Někteří archeologové jdou dokonce i dál a tvrdí, že město Chiva vzniklo už v 6. století. Jedno je ale nad žhavé uzbecké sluneční paprsky jasné: Chiva byla kdysi dávno jednou z posledních odpočinkových destinací před tím, než se obchodní karavany vydaly dál přes poušť do Perské říše.

Taky se stala hlavním centrem asijského obchodu s otroky. To proto, že Chiva byla hlavním městem říše Chorézm (Země Slunce či Úrodná země). Říši ovšem v roce 1221 zničil mocný Čingischán.

Jedna legenda praví, že město bylo postaveno kolem malého pramene v oáze, u níž se kdysi zastavila únavou a sluncem zmožená obchodní karavana. Obchodníci ochutnali křišťálově čistou vodu a začali křičet „Chej vach!“ (což znamená „Ó, jak skvělé!“). A od toho bylo později odvozen název města: Chej vach – Chiva.

Unikátní doklad řezbářského bucharského umu. Lepší snad nemůže být.

Zdroj:

Shutterstock

Místo, kde žil „Herkules Východu“

Když vstoupíte západní branou do Ičan Kala, můžete hned vidět pevnost Kunya Ark, která sloužila jako sídlo chána od 4. století vždy v zimním období v roce. Pevnost fungovala i jako soudní dvůr či mincovna. Tato tvrz byla v 19. století přestavěna na přepychový palác. Po vstupu váš zrak hned spočine na minaretu Kalta Minor, který měl být nejvyšším v celé Asii, ale zůstal nedokončen. Nyní má jen 36 metrů z původně plánovaných 80 metrů. Nějak se to nepovedlo.

Tenhle minaret nepřehlédnete, i když tak není vysoký, jak být měl.

Zdroj:

Shutterstock

Po 5 minutách chůze směrem od brány dojdete k největšímu duchovnímu komplexu města - Mauzoleu Pakhlavan Makhmud. Na nádvoří mauzolea je malá studna, kam lidi házejí mince pro štěstí a naplňují „erární“ přivázanou skleničku ze studny zdejší vodou, aby měli sílu a moudrost jako patron Chivy Pakhlavan Makhmud.

Pakhlavan Makhmud byl súfický filosof, básník a zápasník, který žil ve 13. a 14. století. Proslavil se pod přezdívkou „Herkules Východu“. V roce 1959 soudruzi ze Sovětského svazu jeho hrobku uzavřeli a uvnitř nově zbudovali Muzeum revoluce Chorezemské říše. 

V tomto komplexu se nachází nejvyšší minaret v Chivě, Islam Hodža. Má 102 schodů, na výšku 57 metrů a otevřen byl v roce 1908 – toliko jeho letmé představení. Společně s medresou (v islámské terminologii teologická škola) jej nechal postavit předseda Islam Hodža, který mimochodem přivedl do Uzbekistánu na začátku 20. století železnici.

Na místních trzích koupíte snad úplně všechno... Možná i Pohádky tisíce a jedné noci v uzbecké verzi.

Zdroj:

Shutterstock

Za další dvě minutky, během kterých nevíte, čím se dříve kochat pohledem, už jste u nádherné zachovalé páteční mešity Džuma. Ta patří k hlavním architektonickým památkám v Ičan Kala, a to díky 112 původním ručně vyřezávaným sloupům ze vzácného jilmu, na které je čas stále krátký.

Sloupy krásně ukazují bucharské řezbářské umění. Zajímavý je i vnější styl malby mešity – stromy, kosatce a keře v tyrkysových barvách. V roce 1920 byla mešita uzavřena „pokrokovými sovětskými soudruhy“ a byla degradována na skladištní účely. Dneska zase slouží svému původnímu duchovnímu účelu.

Zdejší tradiční keramika má svoje nezaměnitelné kouzlo.

Zdroj:

Shutterstock

Kočár, kterým chán unášel počestné dívky

Když už jsme u těch medres, tak zřejmě největší jméno v Ičan Kala má Amin Khan. Může se pochlubit 130 místnostmi a slušnou kapacitou 260 žáků. Dneska se zde už slovo Mohammedovo nevykládá, protože se z ní stal hotel. Předtím – v těžkých sovětských časech – byla medresa i nemocnicí, a sloužila dokonce i jako vězení.

Toužíte po netradiční dovolené? Nechte se překvapit Tádžikistánem

Na severovýchodě města se nachází krásný palác Tosh Khul (v překladu Kamenný palác), jehož výstavba trvala celých 6 let. Jedním z nejpozoruhodnějších exponátů v paláci je chánův kočár, kterým zdejší panovník Alla-Kulli-Khan v 19. století unášel mladé dívky do svého harému v paláci. 

Tenhle pohled vás dostane. A nejen ten!

Zdroj:

Kadagan / Shutterstock

Použité zdroje:

• advantour.com/uzbekistan/khiva.htm
• britannica.com/place/Khiva
• ulysses.travel/en/khiva-uzbekistan/ 
• cs.wikipedia.org/wiki/I%C4%8Dan_Kala