Erta Ale - hl. fotka

Žádné zábradlí, žádné stezky. Tady jste na vlastní pěst a v nebezpečí – jen vy a teplota přes 40°C a nepřetržité a ohlušující erupce z lávového jezera. Sopka Erta Ale.
Erta Ale (v místním jazyce Kouřící hora) leží v jedné z nejsušších oblastí na planetě – pouštní bezodtoké a velmi špatně přístupné oblasti jménem Danakilská proláklina na severovýchodě Etiopie. 55 vulkánů v Etiopii je vyšších než ona. Ale k žádnému z nich se nedá dojet na hrbu velblouda a pozorovat poté nebezpečné lávové jezero, které je už minimálně 49 let v nepřetržité akci.
Vypadá velmi nenápadně a její základna leží hluboko pod hladinou moře. Dosahuje výšky pouhých 613 m. To při chůzi nahoru znamená jen mírné stoupání, tak nečekejte žádnou vysilující dřinu. Hlavním tahákem této čedičové štítová sopky je její nejjižnější kráter, kterému zde žijící Afaři (muslimští kočovníci a „byznysmeni“ s velbloudím taxi) říkají „pekelná brána“ a aktivní lávová jezera.
Do roku 2002 byla Erta Ale s ohnivým středem dostupná jen nadšencům s fotoaparáty, co si zaplatili let vrtulníkem. Helikoptéra udržovala od neustále hřmícího vulkánu bezpečnou vzdálenost. Dnes je situace zcela obrácená. Turisté podnikají skupinové výlety až na samý okraj bublajících lávových jezer, kde to vře dennodenně už od konce 70. let. Samotný vulkán byl objeven už dvě století nazpět, tedy v 70. letech 19. století.
I když ohledně sopky a jejich aktivních jezer panují značné obavy vědeckých pracovníků, zatím naposledy významně smrtelně „zlobila“ Kouřící hora 25. září v roce 2005. 250 kusů dobytka tehdy zahynulo a tisíce místních obyvatel utíkaly daleko pryč.
Kromě návštěvy sopky a jejího denního i nočního pozorování lákají turisty její čarovné ohňostroje, tak také nevšední zážitek z jízdy na velbloudu, který vás frkaje vyveze až na vrchol sopky. Právě po velbloudím taxi je zde velká poptávka.