Cecil Chubb byla velmi zajímavá postava. Vlastnil stádo dobytka, zasedal v městské radě, dělal smírčího soudce. Vedle toho také působil jako ředitel ústavu pro duševně choré. Několikrát svými činy prokázal, že mu jde o veřejné blaho. Jeho nejslavnější záslužný čin se datuje do 26. října 1918. Ale pojďme se vrátit ještě o tři roky dříve.

V roce 1915 rodina, která Stonehenge do té doby vlastnila, kvůli válce vymřela na francouzském bitevním poli po meči. A tak se 30 akrů půdy včetně slavné památky dostalo do dražby. Cecil Chubb měl strach, že se ohromující historicky cenná památka dostane do rukou někoho, kdo ji nebude spravovat s dostatečnou úctou. Proto ji koupil.

Kameny se místo dopravovaly ze stovky kilometrů vzdáleného velšského lomu pravděpodobně takto.

Zdroj: bigstockphoto.com

O tři roky později se rozhodl, že ji celou převede na stát, který by jí měl zajistit náležitou ochranu a správu. Od té doby má Stonehenge ve vlastnictví Velká Británie.

Už se po ní nechodí

Ještě tehdy se dalo mezi kameny volně procházet, dokonce se jich dotýkat a šplhat po nich. To od roku 1977 nelze. Ani ne tak kvůli ochraně samotné památky, jako spíše z důvodu větší bezpečnosti návštěvníků. Eroze totiž během tisíců let existence památky udělala na podloží své a některé vrcholové kameny hrozily pádem.

Dnes se přímo uvnitř památky chodit nesmí, zato tu stojí návštěvnické centrum, nad šetrným režimem turismu bdí UNESCO a archeologové v okolí neustále nacházejí nové stopy budovatelů Stonehenge.