Hora Batu slaví své čtyřsté milionté narozeniny

Jeskynní systém Batu Caves z vápencových skal leží třináct kilometrů severně od malajského hlavního města Kuala Lumpur. Je tak blízko, že stačí nasednout na jednu z linek metra a nechat se dovézt až na místo. Nejlépe viditelný je ze slavných věží Petronas Towers. Rovná krajina posetá nižšími budovami a zalitá smogem se v jednom okamžiku prudce vztyčí do vysoké cukrové homole.

Posváté poutní místo všech hinduistických věřících zasvětil svému současnému účelu indický obchodník Thamboosamy Pillai koncem devaténáctého století. Hora sama tu ale stojí už čtyři sta milionů let. Kdysi v jejím labyrintu žili lidé z malajského kmene Temuan.

Střechy chrámů jsou zdobené barevnými postavami a výjevy z indické mytologie.

Zdroj: Sivaan, deviantart.com

 Opičí král měří patnáct metrů a dohlíží na svůj národ

Pillal zabral Batu Caves pro své náboženství údajně podle tvaru vchodu do jeskynního kompexu, který mu připomínal posvátné artefakty. Ať už to bylo jakkoli, dnes se jedná o jednu z nejdůležitějších hinduistických svatyní na světě mimo Indii. Návštěvíky vítá hned u vchodu patnáct metrů vysoká socha opičího krále Hanumana. Kolem něj se mezi turisty v barevných sárích proplétají makakové jávští.

Tyto drzé opice tu v lepší případě probírají odpadky, v tom horším kradou jídlo přímo z rukou turistů. Není radno se k nim přibližovat. Svoje teritorium si důsledně hlídají a nemají daleko k použití svých dlouhých špičatých tesáků. Lidé jsou pro ně spíše nutným zlem, které jim zajišťuje hlavní zdroj potravy.

Kousek pravé Indie leží hned za malajským velkoměstem

Běžně navštíví Batu Caves kolem pěti tisíc turistů denně. Pořádají se zde ale slavnostní ceremonie s různými rituály jako například propichování tváří.

Zdroj: Redtigerxyz, Wikimedia Commons

Hinduisté se před vstupem do svých chrámů zují a ještě před tím často zapalují svíčky či vonné tyčinky. Davy Indů ve svém západem nepoznamenaném oblečení korzují cestami mezi vedlejšími chrámy a dávají pocítit, jak to vypadá v několik tisíc kilometrů vzdálené Indii. Každý chrám je bohatě zdobený postavami z indické mytologie. Každá postava, ať jsou to bohové, sloni či krávy, je vyvedená v zářivých barvách. Pohled na ně ale zastiňuje čtyřicet dva metrů vysoká socha boha války a vítězství Murugana. Nenechte se mýlit jejím zasazením do starého prostředí - tento strážce pochází z nového tisíciletí. Jeho stavba stála téměř osm milionů korun. Betonová socha je pokrytá třemi sty litry zlatého nátěru, který byl dovezen ze sousedního Thajska.

Na konci cesty se skrývá tajuplný chrám

Turisté opice často podceňují, došlu už ale k mnoha pokousáním. S domácími mazlíčky si je pletou hlavně děti.

Zdroj: David Davies, Flickr.com

Murugan stojí před dvě stě sedmdesáti dvěma schody, které vedou k hlavnímu chrámu. Příkré betonové schodiště se ve vlhkém a horké ovzduší stává nepříjemným protivníkem. Na zábradlích kolem sedí řady opičáků a čekají, kdy udělá nejbližší turista chybu a v nestřežené chvíli odloží otevřenou lahev s pitím. Výhled zvrchu je ale úchvatný, pokud tedy máte štěstí a město není zahelené ve smogu. Obrovská jeskyně s vysokým stropem skrývá malý chrám a úplně vzadu ještě jedno schodiště.

Po vystoupání na nejvyšší schod se objeví skoro mystický pohled. Jeskyně vede do hluboké rokle, jejíž dno je vylité betonem a uprostřed stojí malý chrám. Paprsky světla dopadají šikmo přes skály a floru po jejích stěnách na střechu s barevnými postavami a měkce kloužou po vláknech až k návštěvníkům svatyně. Kolem stěn jeskyně bez stropu hoří svíčky. Místo má skvělou akustiku, ale prolíná se jím pouze šepot. Ne každý návštěvník Batu Caves dojde až sem. Ale ten, co překoná vedro, dusno, schody a opičí zloděje, toho nelituje.