Existuje spousta více či méně zajímavých tradic. Některé z nich dodržujeme rádi, jiným se třeba zdaleka vyhýbáme.
Naštěstí si můžeme vybrat, kterou z tradic budeme předávat svým potomkům a která v průběhu let upadne v zapomnění. Na světě ale existuje nespočet míst, kde tradice představují základní stavební kameny kultury a místní si zkrátka nemohou vybrat, zda ji praktikovat budou, či nikoliv.
Jedním takovým místem je i Mauretánie, kde se traduje, že štíhlá dívka zůstane na ocet a o tu obézní se naopak muži poperou. Proto zde praktikují leblouh – nucený výkrm, který si v našich podmínkách pravděpodobně nejčastěji spojujeme s husami. Tady ale místo hus násilím vykrmují mladé dívky. A to způsobem, nad kterým zůstává rozum stát.
Zmíněná tradice, která je známá v Mauritánii už od 11. století, se praktikuje za jediným účelem – vykrmit mladé nevěsty pro budoucího ženicha. Traduje se totiž, že čím bude žena tlustší, tím více získá místa v mužově srdci. Dívky, které jsou štíhlé, představují pro mauritánské rodiny doslovnou pohromu. Když na jejich „vykrmení“ nestačí matka, posílají je do speciálních táborů, kde je týrání, násilí a krutost na každodenním programu.
Ve zmíněných táborech působí profesionální vykrmovačky – zkušené matróny, které do mladých dívek násilím dostanou jídlo, jehož kalorická hodnota činí nepředstavitelných 14 až 16 tisíc kalorií. Nutno dodat, že do výkrmných táborů jsou často posílány dvanáctileté holčičky, jejichž denní kalorický příjem by se měl standardně pohybovat kolem 1500 kalorií.
Aby dívka co nejrychleji přibírala, je nucena vypít každý den 20 litrů velbloudího mléka a pozřít dva kilogramy jáhlové kaše se dvěma hrnky másla. Za prostředek k rychlému ztloustnutí je rovněž považován kuskus, arašídový olej a sádlo. Pokud dívka jídlo odmítne nebo ho dokonce vyzvrací, berou si vykrmovačky „na pomoc“ zayar - kleště z dvou dřívek, kterými neposlušným strávnicím drtí prsty u nohou nebo na rukou.
Nikoho tak asi nepřekvapí, že si holčičky kromě psychického traumatu odnášejí z vykrmovacích táborů i fyzická zranění. Ve chvíli, kdy dosáhne 12letá dívka „ideální“ váhy 80 kilo, může tábor opustit a začít se připravovat na svatbu. Výjimkou ale nejsou ani mladičké nevěsty, u nichž se ručička váhy ve svatební den vyšplhá na hrůzných 100 kilogramů. Zcela pochopitelně pak mají příšerné fyzické obtíže a snaží se co nejrychleji zhubnout.
Na problematiku obézních holčiček, které jsou do jídla nuceny násilím, poukazuje několik světových organizací. Žádná se ale dosud u místní komunity nesetkala s pochopením. Mladé dívky tak jsou již po několik generací odkázány k naprosto nepochopitelnému týrání, raným svatbám a nekonečnému rození dětí.