Kráva ve městě
Na světě existují různé, pro Evropany často nepochopitelné rituály. Zatímco někde si lidé dělají z těla jehelníček, jinde se nechají dobrovolně kamenovat.
A někde zase pro změnu popíjejí zvířecí krev rovnou z těla zvířete. Nebo jiné tekutiny. Ano, tušíte správně… Už jste někdy slyšeli slovo panchagavya? Pokud ne a máte silný žaludek, čtěte dál. Na vlastní nebezpečí, samozřejmě (my jsme vás varovali).
Když si tohle slovo začnete googlit, pravděpodobně na vás jako první vyskočí rovnou několik zahraničních článků (a e-shopů), kde směs zvanou panchagavya prodávají coby hnojivo pro rostliny. V některých částech světa, konkrétně tedy v Indii, ale tahle směs neslouží pouze k „hnojení“ rostlin, ale i lidí.
Abyste byli v obraze a věděli, co je součástí tohoto polotekutého „zázraku“, doplníme, že jde o směs kravské moči, hnoje, mléka, jogurtu a ghí. Každá tahle složka má pro Indy svůj symbolický význam a celý proces přípravy i konzumace tak probíhá podle přesně daných pravidel.
Rituál se praktikuje především v hinduistických komunitách, přičemž mnohem častěji se mu oddávají lidé na venkově a v tradičněji orientovaných oblastech země. Neexistuje však jedna univerzální podoba rituálu. Zvyklosti se liší podle regionu i konkrétního účelu, pro který se směs panchagavya používá.
Společným jmenovatelem hinduistů je samozřejmě vnímání krávy jako posvátné bytosti, jejíž produkty mají schopnost očistit tělo i prostor od různých nečistot. A to jak těch fyzikálních, tak těch duchovních.
Samotná příprava nezačíná mícháním jednotlivých složek, ale pečlivým výběrem surovin. Kráva musí být zdravá a často je mezi místními kvůli nějaké své (obvykle běžné a naprosto normální) vlastnosti označována za výjimečnou v daném stádě.
Moč i hnůj se sbírají čerstvé a následně se z nich odstraňují hrubé nečistoty. Následně se k základním složkám přidává mléko, jogurt a přepuštěné máslo (ghí). V některých případech se směs nechává krátce fermentovat, čímž získává hustší konzistenci a velmi výrazný, pro Evropana těžko snesitelný zápach.
Rituální konzumace probíhá obvykle v rámci očistných obřadů, pokání nebo při významných náboženských událostech. Duchovní učitel či mahárádža směs nejprve posvětí modlitbou a symbolicky ji nabídne božstvům.
Teprve poté přichází na řadu samotná konzumace. Ta má přesně stanovený průběh. Duchovní obvykle ochutná směs jako první, čímž potvrzuje její „čistotu“ a připravenost. Následně ji rozdává účastníkům ceremonie, a to do dlaní nebo malých nádobek.
Samotné pití probíhá ve velmi omezeném množství. Někdo si v panchagavyě pouze smočí rty, jiný do sebe vpraví doušek. Člověk tímto krokem přijímá božstvo a zároveň potvrzuje svou víru. V některých případech je rituál doprovázen modlitbami nebo mantrami, které mají celý proces ještě umocnit.
Vedle pití panchagavyi existují i další způsoby jejího využití. Místní ji třeba rozstřikují po domě nebo chrámu za účelem vyhnání zlých energií, nemocí nebo démonů. V některých regionech se aplikuje přímo na tělo jako součást očistných koupelí nebo rituálů uzdravení.
Existují také důkazy o různých slavnostech, v rámci kterých se kravský hnůj smíchaný s močí a dalšími složkami rozhazuje do davu. Lidé věří, že kontakt s ním jim přinese zdraví a ochranu před nemocemi.
Z pohledu Evropana působí celý rituál poněkud nechutně a extrémně. Zápach, textura i samotná představa konzumace zmíněné směsi jdou proti všem zažitým hygienickým i kulturním normám. Jenže v kontextu hinduistické víry má vše jasnou logiku. To, co je jinde považováno za odpad, je zde chápáno jako nositel života, čistoty a božské energie.
Důležité je také zmínit, že nejde o každodenní běžnou praxi Indů. Pití směsi obsahující kravskou moč a hnůj je spíše součástí výjimečných rituálních seancí. Rituál s panchagavyou tak není jen bizarní zvyk, ale součást komplexního hinduistického systému, ve kterém má své pevně ukotvené místo.
Použité zdroje: