Čech, který nebyl v Chorvatsku, skoro jako by ani nežil. Pokud se do Chorvatska chystáte třeba poprvé, možná vás kromě atraktivních míst zajímá i to, jací jsou Chorvati.
O původu Chorvatů se vedou sáhodlouhé odborné diskuze a jedna teorie říká, že Chorvati k Jadranu přišli z Čech. Podle jiného názoru jsou to zase potomci kmene Ostrogótů, případně Slované z jihoslovanské skupiny, ale vyloučená není ani teorie o tom, že si svůj kousek světa vybrali po cestě z oblasti Íránu.
Obyvatel Chorvatska je něco málo přes 4 milióny a víc než 90 % z nich jsou Chorvati. Významnou menšinu tu tvoří Srbové (necelých 5 %), další menšiny nedosahují ani procenta. Spousta jich je věřících – ke katolické církvi se hlásí 86 % obyvatelstva, asi 5 % k pravoslaví a 2 % obyvatel vyznávají islám.
Tak jako většina obyvatel jihoevropských států, i Chorvati nám můžou přijít hluční, občas až přespříliš. Celkově jsou přátelští a pohostinní. To, že troubí za volantem nebo na skútru, případně na někoho křičí přes ulici, je spíš projev přátelství než nadávání a vyhrožování. Bývají ochotní a velice družní, temperamentní a o tom, že by se měl dávat průchod emocím? Tak o tom je skutečně nikdo poučovat nemusí…
Chorvati většinou nikam nespěchají a na všechno mají čas. Je všeobecně známo, že chodí pozdě a nedodržují smluvené termíny, vyloženě hrdí jsou údajně i na svou pověstnou lenost.
A máme tady nikdy nekončící utkání mužů proti ženám. Výrazný rozdíl je totiž v jejich oblékání. Chorvatské ženy, hlavně ty starší, se neodbývají (jako například u nás), rády se parádí, nechodí ven s mastnými vlasy a v něčem, v čem si nepřipadají krásné.
Muži si s tímhle hlavu nelámou. Jejich „národním dresem“ je bílé tílko a spoustu jich v centru města potkáte v teplákách. Proti gustu… Jen ten kontrast je zkrátka velice silný.