Po stopách Anděla na horách: Jak to vypadá na Lomnickém štítě

Když stojíte dole u přestupní stanice a vidíte, jak se gondola kývá na laně při poryvech větru, rozmýšlíte se, zda ten pohled shora bude vážně stát za to. Stává se totiž, že vyjedete na horu, padne mlha a nevidíte nic.

Většinou je ale z 2634 m vysoké druhé nejvyšší hory Slovenska vidět hodně daleko – Třeba i až dolů do Tatranské Lomnice.

Cesta na Lomnický štít se dá rozdělit na dvě etapy. V první cestujete čtyřmístnými kabinkami z Tatranské Lomnice Skalnaté pleso, na níž se přestupuje (je dobré si předem rezervovat místo) do prostorných patnáctimístných gondol mířících na zastávku Štart. Odsud pak kabinkami na vrchol. Těch je omezené množství a může se stát, že vás vlekař nenechá nastoupit a čeká se na příhodnější podmínky pro 8,5 minuty dlouhou cestu.

Stanice na vrcholu Lomnického štítu ve Vysokých Tatrách.

Zdroj: www.bigstock.com

Nahoře máte 50 minut na focení a prohlídku, k dispozici je vysunutá vyhlídková lávka. Jelikož je nahoře opravdu velká zima a sem tam nelze nic vidět kvůli mrakům, mají zde sympatickou kavárničku Dedo (dědeček). Že je restauračka pojmenovaná po dědečkovi někoho z provozovatelů? Kdepak, Dedo se kdysi dávno říkalo Lomnickému štítu.

Gustav Anděl by se divil

Plochá televizní obrazovka, fotostěna, modernější nábytek a bar, Gustav Anděl by interiér kavárničky možná dnes nepoznal. Nelze se tomu divit, vždyť film Anděl na horách měl premiéru v listopadu 1955 a od té doby nejvýše položený pohostinský podnik na Slovensku logicky doznal spousty změn.