Kdo by tu scénu z Anděla na horách neznal. Přímo na místě si na ni vzpomene každý, kdo ji zná. Mimochodem, jak to nahoře vypadá dnes?

Když stojíte dole u přestupní stanice a vidíte, jak se gondola kývá na laně při poryvech větru, rozmýšlíte se, zda ten pohled shora bude vážně stát za to. Stává se totiž, že vyjedete na horu, padne mlha a nevidíte nic.

Většinou je ale z 2634 m vysoké druhé nejvyšší hory Slovenska vidět hodně daleko, třeba až dolů do Tatranské Lomnice.

Cesta na Lomnický štít se dá rozdělit na dvě etapy. V první cestujete čtyřmístnými kabinkami z Tatranské Lomnice, na níž se přestupuje (je dobré si předem rezervovat místo) do prostorných 15místných gondol mířících na zastávku Štart. Odsud pak kabinkami na vrchol. Těch je omezené množství a může se stát, že vás vlekař nenechá nastoupit a čeká se na příhodnější podmínky pro 8,5 minuty dlouhou cestu.

Stanice na vrcholu Lomnického štítu ve Vysokých Tatrách.

Zdroj: Bigstockphoto

Nahoře máte 50 minut na focení a prohlídku, k dispozici je vysunutá vyhlídková lávka. Jelikož je nahoře opravdu velká zima a sem tam nelze nic vidět kvůli mrakům, mají zde sympatickou kavárničku Dedo (dědeček). Že je restauračka pojmenovaná po dědečkovi někoho z provozovatelů? Kdepak, Dedo se kdysi dávno říkalo Lomnickému štítu.

Gustav Anděl by se divil

Plochá televizní obrazovka, fotostěna, modernější nábytek a bar. Gustav Anděl by interiér kavárničky možná dnes nepoznal. Nelze se tomu divit, vždyť film Anděl na horách měl premiéru v listopadu 1955 a od té doby nejvýše položený pohostinský podnik na Slovensku logicky doznal spousty změn.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3