Osmdesátá léta, Jižní Korea. Přípravy na Olympijské hry v Soulu jsou v plném proudu. Ulicemi měst pochoduje policie. A za „přestupky“ odváží tisíce osob do speciálních táborů.
Předsvatební rituály a rituály dospělosti mívají v primitivních kmenech obrovský význam. Většinou je ale spojuje jeden společný jmenovatel – brutalita.
Iniciační rituály dospělosti jsou většinou spojeny s různými zkouškami. V Etiopii se z chlapců stanou muži ve chvíli, kdy zmlátí ženu do krve a přeskočí býka.
Říká se, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A v případě Magdaleniných prádelen coby speciálního „útulku“ pro padlé ženy to platilo dvojnásob!
S polyandrií (pozor, nepleťte si tenhle pojem s polyamorií) se dnes můžeme setkat už pouze zřídka. Mnohomužství je praktikováno například v některých částech Tibetu.
Pojmout ženu za manželku bez potupných a často také bolestivých rituálů by mělo být samozřejmostí. Jsou ovšem země, komunity a kmeny, kde si o nějaké rovnosti, či dokonce etice nebo empatii mohou nechat jenom zdát.
Házení střevícem, přenášení nevěsty přes práh nebo polévka z jednoho talíře? Tohle jsou nejčastější tradice, na které můžete u tuzemských svateb narazit.
Svatební tradice jsou staré skoro jako lidstvo samo. Zatímco u nás většinou dodržujeme házení kytic nebo přenášení nevěsty přes práh, na Markézách zacházejí mnohem dál.
Nechutné, zvrácené a pro našince naprosto nepochopitelné! Přesně tak můžeme ve zkratce charakterizovat to, co se děje během iniciačních rituálů v africkém Malawi.