Přejít k hlavnímu obsahu

Ekvádorská kuchyně: menu vévodí morčata i červi

Je velká, ba obrovská, jedná se o největší žijící druh želvy. Tohoto giganta najdeme na Galapágách, ostrovech patřících Ekvádoru, mezi latinskoamerickými zeměmi jednu z těch menších. Země leží na rovníku a její pobřeží omývají vody Tichého oceánu. Ekvádor sousedí s Kolumbií a Peru.

Její celé jméno je želva sloní (Geochelone nigra complex) a na světě patří mezi ohrožené unikáty. Už dávní námořníci zjistili, že želví maso skvěle chutná. A „odskákaly“ to nejen želvy. V Ekvádoru si můžete pochutnat třeba na červech nebo morčatech. Nevěříte? Pojďte s námi na malý průzkum ekvádorské kuchyně.

Rozdílné regiony = rozdílná kuchyně

Ekvádor je zemí malou, zato však je nesmírně bohatou, co se plodin a kuchyní týče. A když říkáme kuchyní, máme opravdu na mysli více než jednu. Co region, to jiná kuchyně. V zásadě můžeme Ekvádor rozdělit do tří oblastí. První je oblast Amazonie, zde nazývaná jako Orient, druhou oblast pak tvoří pohoří And (Cordillera de los Andes) a do poslední oblasti spadá pobřeží Pacifického oceánu a přilehlé oblasti ve vnitrozemí.

V Amazonii můžete ochutnat červy i černající banán

Tropický deštný prales, který najdete na východě země, je domovem mnoha přírodních druhů z řady fauny a flóry, ale také domorodých indiánských obyvatel. Jejich jídelníček se skládá z lokálně vypěstovaných plodin, ale i živočichů, kteří zde pobíhají. Obecně je jejich kuchyně poměrně pestrá, pro našince však prakticky nepoživatelná. Jídla nejsou nijak kořeněná a omáčky byste tady hledali jen stěží.

Mezi největší pochoutky patří krémově zbarvení tlustí a velice nutriční červi, kteří se jedí živí či opečení na špejli. Jen pro představu – červ, kterému místní říkají Chontacurros nebo Mayones měří okolo desíti centimetrů a lidé ho jedí nejen díky jeho bohaté zásobě bílkovin, ale také proto, že má údajně podporovat a povzbuzovat imunitu. Zajímavostí je, že pokud zkonzumujete více než 4 červy, můžete si přivodit motání hlavy. Jak takový červ chutná? Někteří ho pečeného přirovnávají k sýru, jiní tvrdí, že je naprosto odporný. Kde je pravda? To musíte zjistit sami.

Pro oblast Amazonie jsou typické nutričně bohaté larvy, které se upravují na ohni.
Zdroj: bigstock.com

Další pochoutkou, která je pro našince přeci jen o něco poživatelnější, je „černající banán“ – místními nazývaný Plátanos neboli Plantain, Plantejn či Plantýn. Plodina vypadá na první pohled jako náš banán. Je ale mnohem větší a zpracovává se zelená. Jakmile narušíte její slupku, vyteče z ní lepkavá tekutina, která zčerná, a z kůže ji dostanete pouze stěží. Místní plantejny opékají nad ohněm anebo vaří ve vodě.

Co se týče masa, jeho konzumace je pro domorodce takovým malým svátkem. Doma chovají slepice, v lese loví divoká prasata, jejichž název je sajín, pásovce, či hlodavce guatusu (aguti) či guantu (paka nížinná). Kromě masa místní konzumují také ryby, které obalují v zeleném listě podobném banánovníku.

Při cestování pohořím And se najíte v autobuse

Málokdo ví, že se v této oblasti nebývale daří plodinám, které jsou typické spíše pro naše zeměpisné podmínky. Jde zejména o brambory, cibule, rajčata nebo mrkev. Zapomenout nesmíme ani na oblíbenou kukuřici, která je symbolem latinskoamerické kuchyně. A u kukuřice ještě chvíli zůstaneme. Sehnat ji tady můžete prakticky na každém rohu. Jistou raritou je ale „autobusová gastronomie“.

Při cestě autobusem se nelekejte, když do něj za jízdy začnou naskakovat pouliční prodejci. Patří to k ekvádorskému folklóru. Obchodníci vám začnou okamžitě nabízet vařenou kukuřici s plátkem čerstvého sýra anebo hranolky se čtvrtkou pečeného kuřete. Zážitek je to opravdu nevšední.

Jistou raritou je také konzumace zdejších morčat. U nás se chovají jako domácí mazlíčci, tady je chovají pro maso. Morče (Cuy) je v Andských oblastech vyhlášenou pochoutkou, kterou by měl povinně ochutnat každý cestovatel, mířící do tohoto koutu světa. Morče se podává nenaporcované a našincům může připomínat miniaturní pečené selátko.

Cuy jsou vlastně malá morčata, která se připravují na rožni zejména v oblasti And.
Zdroj: bigstock.com

Za zmínku jistě stojí také další netradiční „chuťovka“ nazvaná jako Guatita. Guatita představuje na malé kousky nakrájené vnitřnosti, především z kravího žaludku, které se podávají v lahodné arašídové krémové omáčce s bramborami. Přesvědčíme vás k ochutnávce?

Pro pacifické pobřeží jsou typické polévky a banánové brambůrky

Co je symbolem lidové přímořské gastronomie v Ekvádoru? Je to jistě polévka encebollado, v níž plavou velké kousky šťavnatého tuňáka, hlízy manioku a cibule. Pochutnat si na ní můžete ovšem jenom ráno. To kvůli čerstvosti vylovených ryb. K polévce se servírují kousky plantejnů zvaných chifles, které vypadají jako smažené brambůrky. Chifles se rozdrtí a nasypou do polévky, kterou si můžete dochutit čerstvou šťávou z citronu anebo pálivou domácí chili omáčkou pájí.

A u polévek ještě chvíli zůstaneme. V období Velikonoc tady seženete extrémně hustou a hutnou polévku zvanou Fanesca, v níž nechybí nejrůznější luštěniny, zelenina, vejce a rýže. Nebudeme přehánět, když řekneme, že takovou pochoutku budete s klidem trávit klidně i dva dny.

Nelekejte se, pokud vám do autobusu naskáčou prodejci rychlého občerstvení. Za malý peníz můžete žaludek pořádně naplnit.
Zdroj: bigstock.com

A na závěr přidáme chuťovku, která uspokojí i ty nejnáročnější. Pokud milujete mořské plody, nechte si přinést encocados. Encocados mohou být krevety, ryba nebo krab či mušle připravené a povařené v kokosové omáčce. Počítejte ale s tím, že tuhle pochoutku neseženete pod 10 dolarů.

 
 

Místo

-2° 35' 50.4816", -79° 16' 22.0152"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Vendula Vrablová

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Ekvádorská kuchyně: menu vévodí morčata i červi