mali1

V africkém Mali se opravdu nudit nebudete. „Africké Benátky“ v Mopti, hliněné město Djenné, legendami opředená země Dogonů nebo nádherné parky plné exotických zvířat a ptactva. To vše na vás čeká v zemi, která kulturou a přírodní krásou láká stále více turistů.
Již odnepaměti láká „černý kontinent“ cestovatele svojí tajemnou krásou a mystičností. Nevšední památky afrických národů uchvacují svojí dokonalostí a originalitou vědce i do dnešních časů. Na území Mali je jich k nalezení celá řada.
Cestu za poznáním Mali lze začít například příletem do města Mopti, které se stalo výchozím bodem pro mnoho cestovatelů. Mopti se také říká „africké Benátky“. Město leží na soutoku řek Niger a Bani. Je fascinující ukázkou kultury a mnoha malijských etnik (Bambara, Bobo, Bozo, Dogon, Fula, Tuareg a Hausa). Stalo se také centrem hrnčířství a proslulo i výrobou látek a šitím oděvů.
Z Mopti je to jen kousek do Djenne – hliněného města, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Město leží na říčním ostrově řeky Bani a vzniklo jako uzlový bod transaharského obchodu. Odnepaměti tu kupci směňovali otroky, zlato nebo slonovinu za střelné zbraně nebo saharskou sůl.
Djenne se do povědomí zapsalo i jako centrum islámských studií, které v dřívějších dobách lákalo žáky a učence z ostatní koutů Afriky. Nyní zde najdete mnoho domorodých marabutů zběhlých v mnoha „kouzlech“ a prodávající magické amulety.
Djenne se také nazývá „Perlou Delty“. Můžete tady navštívit pondělní trhy konající se před mešitou. Hýří všemožnými barvami a nepřeberným sortimentem místního zboří. Spatříte zde i místní ženy s velkými vrtulemi (z tenkého zlatého plechu) v uších. Větším lákadlem je ale samotná mešita, která se pyšní nejvyšší věží na světě. Nechal ji vystavět král Mansa (Ganga) Musa, který nechal povolat i muslimské vzdělance a řemeslníky, básníky a architekty. Ti vytvořili zcela nový styl, tzv. súdánský sloh.
Země Dogonů se na jihozápadě Mali stala jedním z hlavních cílů turistů a cestovatelů. K zemi Dogonů se pojí i Mopti a Djenné. V těchto třech lokalitách se bez průvodce neobjedete. Silná návštěvnost nechala vyšplhat i ceny služeb do závratných výšin (vstup do vesnice, nocleh, jídlo). Další problém nastává v jazykové bariéře, která se rozprostře mezi vámi a místním obyvatelstvem. Málokdo tu umí francouzsky. A anglicky? To byste museli mít neskutečné štěstí.
Na úpatí skalnatého útesu naleznete Yabatalu, dogonskou vesnici čítající na 300 obyvatel. Je celá z hlíny, domy mají čtvercový půdorys, rovněž sýpky jsou čtvercové (někdy i kruhové). Bývají přikryty slaměnými krytkami připomínající „klobouky“. Okolí je „vydlážděno“ hliněnými cihlami – to je nový prostor pro stavbu domků.
Pokud se vydáte ještě dále, tak nad vesnicí (těsně u skalní stěny) naleznete malé domky. Nyní jsou již opuštěné, ale dříve v nich přebývali Tallemové, předchůdci Dogonů. Domky volně přecházejí ve známé tallemské jeskyně, které jsou dodnes Dogony používané. Můžete přenocovat v náčelníkově domě, jehož výzdoba je vskutku bohatá.
Uvnitř se pokocháte směsí dřevorytů a sošek, které jsou typickou ukázkou místního umění. Vstup do každé vesnice si musíte zaplatit. Další vesnicí, kam můžete zavítat, je Endé. Není to pouze jedna, ale hned tři vesnice v jedné – muslimská, křesťanská a animistická. Jednou z pozoruhodností je fakt, že se tady ženy procházejí do půl těla nahé.