Takřka pohádková monarchie na severozápadě Afriky voní po čaji s mátou, a když vám otevře svou náruč, máte před sebou božské pláže, úchvatnou kulturu a skvělé jídlo.
A taky nesmíme zapomenout na okouzlující přírodu, která zahrnuje kromě moře a pláží i hory a poušť.
Maroko je mezi turisty čím dál populárnější. Po Egyptě a Tunisku, který jsme už tak nějak prozkoumali, je pro nás ještě pořád trošku exotičtější, a přitom se do něj z Prahy dostaneme třeba za 6 hodin letu. Tahle země je úžasný mix všeho, na co si jen vzpomenete. Vynikající olivový olej a voňavé koření je jen třešničkou na dortu, který byste neměli nechat ujít, stejně jako následující místa.
Zamířit při návštěvě Maroka do Marrákeše, to je snad povinnost. Minimálně pokud do země cestujete poprvé. Nabízí celou řadu zajímavostí a můžete si odsud odvézt spoustu zážitků a pestrých vzpomínek.
Marrákeš s asi jedním miliónem obyvatel patří mezi čtyři královská města Maroka a je významnou dopravní křižovatku na severu státu. Jeho historie se začala psát někdy mezi lety 1062 a 1070, kdy se vlády chopila dynastie Almorávidů. Tohle jsou místa, kam byste se rozhodně měli podívat:
Dalším královským městem Maroka je jeho metropole Rabat. Najdeme ho na pobřeží Atlantského oceánu, sídlí tu král, vláda a třeba i katolické biskupství. První osady tu založili už Féničané v 1. tisíciletí př. n. l., takže historie místa je skutečně pestrá.
I zdejší medina je, stejně jako ta marrákešská, zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO, a to pro přítomnost historických staveb arabsko-muslimské kultury v souznění s výstavbou ve stylu západního modernismu (ukázkou západního modernismus je tzv. Nové město, na němž se podepsala francouzská nadvláda z období od roku 1912 do 30. let 20. století).
Rabat se pyšní nejen obdivuhodnými památkami, významné je tu řemeslné zastoupení – vznikají tu vlněné koberce nebo tepané nádobí, odvézt si odsud můžete i nevšední šperky nebo glazovanou keramiku.
Při prohlídce Rabatu se vydejte k ruinám antického římského města, do mediny, jejíž součástí je známá Hassanova věž, která měla být nejvyšším minaretem na světě, k mešitě Ahl Fas a římskokatolické katedrále sv. Petra, jež vznikla ve 20. letech 20. století ve stylu art-deco.
Casablanca se od ostatních marockých měst odlišuje hlavně svým moderním životem a ruchem. Je to největší kulturní a hospodářské centrum státu a vedle malebných čtvrtí s koloniálním duchem tu stojí typická moderní infrastruktura. Ne nadarmo se městu přezdívá ekonomické plíce Maroka.
Oblast byla osídlena už od 10. stol. př. n. l. Berbery a bylo to právě tady, kde v roce 1912 Francouzi ustanovili protektorát Francouzské Maroko. Casablanca se nato stala nejdůležitějším přístavem a obchodním centrem země, a to i díky tomu, že se nachází na úrodné části země bohaté na minerály.
V Casablance se určitě projděte po medině a zamiřte k symbolu města – k mešitě Hassana II., která je pátou největší mešitou na světě.
Obdivuhodná je i zdejší katedrála Sacre Coeur nebo náměstí Mohammeda V. Na pohled na luxusní hotely, pláž Lalla Maryem a na krásnou promenádu podél pobřeží láká čtvrť La Corniche.
Šafšawán je nezaměnitelné město na severu Maroka. Obývá ho asi 40 tisíc lidí a nespletete si ho s žádným jiným, i kdybyste chtěli. Typické jsou pro něj totiž modro-bílé fasády zdejších domů doplněné zlatavými kamennými prvky a střechy se širokými převisy, které jsou obložené kachlíky. To byste jinde v zemi hledali jen stěží.
Modrá tu není jen jedna a není všude. Spatříte tu nespočet odstínů téhle barvy a bude to rozhodně ve staré části města. A proč modrá? Jde o to, že židovští uprchlíci, kterých tu jeden čas bylo skutečně požehnaně, zavedli tradici barvení stěn na modro – tahle barva jim připomínala nebe a boha.
Město vzniklo v roce 1471 a mělo sloužit jako základna pro útoky na Portugalce v Ceutě. Potom, co město obývali židovští a muslimští uprchlíci a začalo upadat, do něj v roce 1920 dorazili Španělé. A předtím vlastně údajně jen tři lidi – dva misijní průzkumníci (jeden tu v převleku za rabína vydržel asi hodinu, druhého otrávili) a britský novinář, který se chtěl taky podívat do města, do něhož je vstup křesťana „zapovězen“. Jak to dopadlo? Přišel o život.
Kromě toho je ale Chefchaouen známý i tím, že se tu dá snadno sehnat konopí a hašiš.
Fés je druhé největší město Maroka a je nejstarší ze čtveřice královských měst. Vzniklo v roce 789 n. l. díky Idrísu I. Marockému. Do té doby bylo jen vesnicí. Výstavby většího významu se město dočkalo až v 9. století, například mešita z roku 810 ovšem dosud patří k největším v Africe.
Jedno z největších stále žijících středověkých měst najdete právě tady. Na zdejší křivolaké uličky a nespočet stánků se zbožím všeho druhu se nedá zapomenout, stejně jako na trhy s masem, ovocem a zeleninou nebo koželužny, barvírny a medresy (náboženské školy).
Hned na kraji Fes el Bali si prohlédněte bránu Bab Bou Jeloud, která je z jedné strany modrá (barva tradičních hrnčířských výrobků) a z druhé zelená (barva islámu). Brána pochází z roku 1913 a je takovým strojem času – z jedné její strany je moderní svět a z druhé ten dávný.
Kromě staré části města Fes el Bali si tu nenechte ujít třeba svatyni Zaouia Moulaye Idríse II. nebo palác Dar Batha.
V severní části Maroka najdeme další královské město – Meknés. Historie osídlení tohohle kousku světa se datuje do dob Římské říše, Římané se sem dostali v roce 117 n. l. Město Meknés pak vzniklo v 8. století.
Při návštěvě města se jděte podívat mauzoleum Muláje Islmaila. Je jednou z nejkrásnějších pohřebních mešit v celé zemi, zároveň je přístupná i všem bez rozdílu víry, jen je třeba dodržet islámské předpisy.
Za zmínku stojí taky architektonická perla, brána Bab Mansour, která je součástí ohromných hradeb nejmohutnější pevnosti v severní Africe, palácový komplex Dar el Kebira nebo náměstí El Hedim.
A ještě jedno město na konec. Ourzazate, zjednodušeně Warzazát, je známé marocké město s asi 70 tisíci obyvatel. Rozkládá se mezi dvěma pohořími a jde o hlavní středisko zdejšího filmového průmyslu. Točily se tu filmy jako Gladiátor, Dech života nebo Lawrence z Arábie a seriál Hra o trůny. Zdejší kasba Taourirt je ve srovnání s ostatními v zemi vysoce ceněná.
Město je skvělé i jako výchozí bod do zdejší přírody – do okolí, které tvoří poušť, údolí a hory, se můžete vydat na velbloudovi nebo čtyřkolce. O dobrodružství nebude nouze!
Že už to chce vypadnout z města? Dobře, vrhneme se rovnou na nejvyšší horu Maroka i Vysokého Atlasu, Jebel Toubkal. Hora dosahuje výšky 4 167 metrů. První výstupy na ni nejsou zaznamenané, ale první výstup Evropanů ano – ten se datuje do roku 1923.
Abyste se na ni mohli vypravit, chce to trošku kondičky a taky čas – výprava obvykle trvá 2–3 dny. Dá se sem ovšem vydat i během zimních měsíců. Trasa začíná u vesnice Imlil, kam se dá v dostat autobusem a odkud už se jde pěšky.
Když se ocitnete v Maroku, musíte bez diskuze taky aspoň vkročit na Saharu, nejrozlehlejší poušť světa. Chvilka jízdy na velbloudím hřbetu je nezapomenutelná záležitost…
Vodopády Uzúd jsou jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí v celém Maroku. Tvoří je tři stupně v celkové výšce 110 metrů a délka toho nejdelšího z nich je 75 metrů. K vodopádu vás čeká i příjemná procházka, na které vám budou stín dělat olivovníky, a společnosti se pak dočkáte od místních opiček, které se rády nechají krmit buráky.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8