Zásadním předpokladem je ale to, že budete chtít vynaložit finanční prostředky na pobyt na nádherných, leč velice studených Špicberkách, na norském souostroví, které leží zhruba na půli „cesty“ mezi norskou pevninou a severním pólem. 

Na Špicberkách se dneska víceméně normálně žije. Zdržuje se tu něco přes 2 500 osob (údaj z roku 2023), z nichž drtivá většina bydlí v hlavním městě souostroví – v Longyearbyenu. Jsou tu především Norové, ale dost je tu i Rusů, následují Ukrajinci i „dobrodruhy“ z Polska, Švédska, Dánska, Německa a Thajska (snad za to může to, že je tu univerzita). 

Obec nese název po horách opodál, které svým tvarem připomínají pyramidy.

Zdroj:

Shutterstock

Teď už ale k tomu, proč jsme se tu sešli. Kromě běžného života (když pomineme průměrnou letní teplotu 5 °C a průměrnou zimní -12 °C) a přírodních pokladů se tu dají najít i „skvosty“, které turistu zatáhnou do dob minulých. Je to třeba Pyramiden.

Jaký byl život pod „pyramidou“?

Městečko Pyramiden získalo svůj název podle nedalekých hor, které svým tvarem nepřipomínají nic jiného než pyramidu. Vzniklo v roce 1910 a o 10 let později začala platit Špicberská dohoda, na jejímž základě mohl každý signatář využívat zdejší nerostné bohatství. V roce 1927 dokonce Švédsko prodalo celou osadu Sovětskému svazu. 

Přišli sem žít a pracovat především občané SSSR z oblasti Donbasu. Tihle horníci se tu vlastně měli líp než lidi v samotném Sovětském svazu. Práci sice měli těžkou a klima nebylo zrovna středomořské, ale zázemí bylo kvalitní a nejspíš nic důležitého nechybělo – škola, bazén, knihovna, hudební kroužky, farma, benzínka, restaurace… Nikdo snad vyloženě nestrádal. Žilo tu i víc než 1000 osob. 

Interiér školy v opuštěném městě. Občanská vybavenost tu byla lepší než v SSSR na pevnině.

Zdroj:

iwciagr / Shutterstock

Zbyly tu třeba divadelní rekvizity...

Zdroj:

iwciagr / Shutterstock

Zdejší doly byly pod správou těžební společnosti Arktikugol, a to až do roku 1998. Právě v 90. letech se citelně zvedly náklady na těžbu uhlí a zároveň jeho cena na trhu klesala. Těžba se tak nevyplatila. V dubnu 1998 došlo k úplnému zastavení těžby, horníci proto spěšně odcházeli (pochopitelně i se svými rodinami) pryč z městečka. Nakonec tu nezbyl nikdo.

Spěšnému opuštění osady nasvědčuje snad všechno. Ostatně na co tady čekat, když tu najednou nebyla žádná práce.

Zdroj:

iwciagr / Shutterstock

Podivuhodný turistický cíl, hotel a průvodci

Podobně jako narychlo opuštěná Pripjať po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl, i Pyramiden je dneska jedním z turistických cílů těch, kteří se přece jen vydají na dobrodružnou dovolenou na Špicberky. Právě díky tomu, že městečko bylo opuštěno rychle a živelně, tu zůstaly zachované budovy i s vybavením. 

K vidění je tu třeba škola, zbytky kuchyně stravovacího zařízení nebo knihovna i další budovy. A na všechno tu dodnes shlíží Lenin. Tedy… jeho busta. 

Všechno tu dodneška stráží Lenin. Tedy jeho busta. Kolem ní roste tráva, která sem byla dovezena ze Sibiře.

Zdroj:

Dmitry Chulov / Shutterstock

Osada už teď není tak úplně opuštěná. Podle všeho tu žije asi 8 lidí, v zimě pak jen polovina z nich. Někteří z nich tu pracují jako průvodci a jiní se starají o chod hotelu, který tu vznikl v roce 2007. 

Jedna noc pro jednu osobu tu stojí v přepočtu 4 300 Kč. I když do hotelů, jaké známe z pevninské Evropy, má daleko. Výroba elektřiny je tu tak drahá, že se rozhodně nepřipojíte k internetu a v žádném případě si nepustíte televizi. Kvůli tomu tam ale samozřejmě nevyrážíte…

Neuvěříte, že jste v 21. století.

Zdroj:

iwciagr / Shutterstock

Použité zdroje:

• cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0picberky
• en.visitsvalbard.com/visitor-information/destinations/pyramiden 
• booking.com 
• pasapusu.cz/pyramiden