Přejít k hlavnímu obsahu

10 zajímavostí o Japonsku, které jste (nejspíš) nevěděli

Česko s Japonskem letos slaví 104 roky vzájemných vztahů. Podívejme se při té příležitosti na 10 pozoruhodných faktů o zemi vycházejícího slunce. 

Království maskotů. Všechno v Japonsku má svou plyšovou ikonu

První maskoti se začali v Japonsku objevovat v 90. letech. Jejich skutečný boom ale nastal v roce 2007 díky Hikonyanovi, maskotovi města a hradu Hikone, který má podobu bílé kočky se samurajskou přilbou. Dnes v Japonsku najdete tisíce maskotů. Reprezentují prefektury, města, firmy i nejrůznější státní instituce.  Své maskoty mají také věznice. Například ten z věznice Asahikawa vypadá jako dozorce s fialovou květinou místo vlasů. 

Setkat se můžete i s maskotem, který doporučuje včasnou kolonoskopii. „Nejenže pomáhají rozvoji turistiky, ale jsou zároveň schopnými ambasadory předávajícími i různé důležité informace. A řekněme si upřímně, nechat si něco vysvětlovat třeba od plyšové chodící kedlubny zní mnohem lépe než koukat na nudné instruktážní video, no ne?“ říká o maskotech japanofil a autor Yatta podcastu o Japonsku Daniel Šácha. 

Nejkrásnější japonská města, která musíte navštívit: Tokiem to nekončí!

Roušky v Japonsku pravidelně nosí 30 % lidí. Hitem byly i podprsenkové! 

Roušky se v Japonsku poprvé objevily asi před 100 lety v souvislosti s pandemií španělské chřipky. Následovalo obrovské zemětřesení, to zdevastovalo města a vyneslo do vzduchu prach a popel, který se v něm držel několik týdnů. Když pak ve 30. letech přišla chřipková epidemie a znečištění v souvislosti s poválečnou industrializací, roušky už byly běžnou součástí šatníků. 

Dnes Japonci ohleduplně nosí roušky, aby svým nachlazením nenakazili ostatní. Chrání se jimi před pylem a smogem nebo slouží jako neobvyklý módní doplněk. „Zdaleka přitom nejde jen o ty klasické, chirurgicky čistě bílé, ale nejrůznější vzorované a stylové masky. Najdete na nich Pokémony, samuraje, květiny, na co si jen vzpomenete“, doplňuje Daniel Šácha.

V Japonsku seženete i roušky, které nezamlžují brýle, zeštíhlují obličej, dokážou převést mluvené slovo na text a přeložit ho do 8 jazyků. Jednu dobu byly hitem jsou pak roušky vyrobené z krajkových podprsenek.

Japonsko má největší hustotu prodejních automatů na světě

Najdete je všude. V ulicích velkých měst i v malých vesničkách, na nádražích, v obchodech, dokonce i v restauracích. „Koupit v nich můžete skoro vše, na co si vzpomenete. Cigarety, alkohol, zmrzlinu, polévky, ručníky, noviny, lístky na vlak, deštníky, ovoce, hračky, DVD, burgery, vajíčka, občas i kalhotky nebo jiné spodní prádlo,“ shrnuje své zkušenosti Daniel. Prodejních automatů je v Japonsku tolik, že v průměru vychází jeden na 25 obyvatel. 

Japonské město Kokura mělo z pekla štěstí. Místo něj to odnesly Hirošima a Nagasaki

Japonské vlaky patří mezi nejpřesnější na světě. Průměrná doba zpoždění je méně než minuta

Japonská železnice je slavná díky pokročilým technologiím a neuvěřitelné přesnosti. Jak je pro Japonce dochvilnost důležitá se potvrdilo před několika lety, když celý svět obletěla zpráva o oficiální omluvě dopravce Tsukuba Express za vypuštění vlaku o 20 sekund dříve.

Ještě působivější je tato informace, když dodáme, že z 50 nejvytíženějších železničních stanic na světě je 45 právě v Japonsku. Jen pro srovnání: průměrná doba zpoždění vlaků v Česku dosahuje podle dostupných statistik asi 9,5 minuty.

vlaky v Japonsku
Vlaky v Japonsku, to je jiná liga.
Zdroj:
Shutterstock

Samurajský kodex bušidó je dodnes základem japonské společnosti 

Morální kodex bušidó, známý také jako „cesta válečníka“, překonal i zánik samurajů. Jeho principy odvahy, spravedlnosti, slitování, zdvořilosti, upřímnosti, cti, loajality a sebekontroly rezonují japonskou společností i v dnešní době.

Extrémní důraz na čest vedl dříve až k rituálním sebevraždám, tzv. seppuku (mylně označované jako harakiri). Později se projevil i v sebevražedných útocích japonských vojáků za války v Tichomoří, které známe pod pojmem „kamikadze“. Principy obětavosti a loajality jsou pak stále patrné v pověstné japonské pracovitosti.

Ženy samurajky nebyly výjimkou, cizinci naopak ano

Neříkalo se jim „samuraj“, ale „onna bugejša“ a místo katan používaly raději naginaty, které připomínají kopí s čepelí na konci. Výcvik ale měly stejný jako muži, s nimiž bojovaly bok po boku. Historické prameny se o těchto bojovnicích zmiňují velmi sporadicky, a mohlo by se proto zdát, že byly pouze drobnou menšinou.

Nedávný archeologický výzkum ostatků z bitvy Senbon Macubaru (1580) ale prokázal, že 35 ze 105 zde nalezených těl byly ženy. Naopak cizinci, zejména ze Západu, to měli složitější. Za určitých podmínek mohli bojovat společně se samuraji, a dokonce se jimi i stát. Známe ale pouze čtyři muže v historii, kterým se této pocty dostalo. 

Les sebevrahů: bizarní atrakce, která láká stále více turistů

Výroba katan byla posvátným obřadem

Tradiční japonské meče provázelo při jejich tvorbě několik náboženských rituálů. Kováři se na výrobu meče připravovali půstem, svatou poutí a přísným celibátem.

V průběhu pak denně prováděli řadu očistných obřadů. Například stáli pod vodopádem a recitovali modlitby, pokud neměli poblíž vodopád, polévali se alespoň kbelíky se studenou vodou. Z důvodu zachování čistoty také nesměli přicházet do kontaktu se ženami, přitom výroba některých katan trvala až několik měsíců.

Za nejdražší katanu všech dob je považována „Kamakura“ ze 13. století. Tu si v roce 1992 pořídil anonymní sběratel a zaplatil za ni neuvěřitelných 418 000 dolarů, tedy více než 10 milionů korun.

Šílený rituál sokushinbutsu: Mniši ze sebe dělali mumii dobrovolně během školení, které trvalo 3 000 dní

Otestujte chuť Japonska a sílu katany na vlastní kůži 

V éře Edo vládní úřad pro testování zbraní prováděl oficiální zkoušky čepelí na ostatcích popravených zločinců, někdy dokonce i na živých odsouzených. Kvalita pak byla určena podle počtu a konkrétních částí těl, kterými ostří prošlo.

V 16. století údajně jeden meč proťal sedm na sobě ležících těl najednou. A jak to bylo ve 13. století? Vyzkoušejte si souboje s katanou v kůži samuraje Jina Sakaie, který bude chránit Japonsko před nájezdem Mongolů. Ve hře Ghost of Tsushima dostupné pro PlayStation zažijete na vlastní kůži prostředí feudálního Japonska a atmosféru života pravých samurajů. 

Extrémní kuchyně: Jedovatí a opilí úhoři utíkají během přípravy z pánve

Z Japonska pochází krásně minimalistický styl bydlení

Když spojíte minimalismus a pohodlí skandinávského stylu bydlení s elegancí toho japonského, nemůže vzniknout nic menšího než úchvatný styl japandi. Ten si spousta lidí zamilovala pro jeho funkčnost a nezahlcenost zbytečnostmi. V čem japandi spočívá? 

Jde především o zahrnutí přírodních prvků a materiálů, o jednoduchost a neutrální barvy. Z materiálů se používá hlavně dřevo, ratan, bambus, sklo, vlna, len nebo kámen. 

japandi styl bydlení
Japandi kombinuje minimalismus skandinávského stylu a eleganci toho typicky japonského.
Zdroj:
Shutterstock

Důležitým aspektem je to, že tu není místo na zbytečnosti. Vitrínka nebo polička plná porcelánových slonů nebo hrníčků po babičce do stylu japandi ani trochu nepatří. Lapače prachu tu nemají co dělat.

A jak vůbec ke spojení skandinávského a japonského stylu bydlení došlo? Před nějakými 150 lety se vydali dánští architekti a designéři do Japonska pro inspiraci na nové projekty. Jakmile prvky japonského stylu začali zapracovávat do toho skandinávského, bylo jasno. 

Připravit nejlepší sushi na světě není jen tak. O úspěchu rozhoduje um i lidskost

Fenomén gejša: rozhodně nejde o lehkou děvu

Někteří lidi stále ještě věří tomu, že gejša je luxusní prostitutka. Není tomu tak. Gejša je profesionální společnice, která musí absolvovat dlouhou cestu k tomu, aby se jí vůbec mohla stát. Musí například zvládnout společenskou konverzaci na vysoké úrovni (třeba o filozofii), tradiční tance, hru na hudební nástroj a samozřejmě etiketu.

Cesta to není jednoduchá – gejša začíná jako Shikomi (sluha), později se stává Minari, Maiko a Geiko (gejšou). 

gejša
Gejša není prostitutka. Sex k její práci rozhodně nepatří.
Zdroj:
Shutterstock

Tenhle fenomén ale v posledních letech dost upadá. Před 100 lety bylo v Japonsku na 80 tisíc gejš, dnes jde zhruba o tisícovku, což jejich služby činí jako nedostatkové. S tím pak souvisí i to, jaké účty chodí pánům, kteří si společnost gejši objednají – výjimkou nejsou řádově statisíce korun. Gejša byla odedávna symbolem vysokého společenského statutu toho, koho doprovází. Dneska je to ještě patrnější.

Sex k její práci absolutně nepatří a do pomyslného důchodu odchází kolem čtyřicítky.

Použité zdroje:

  • bonami.cz/c/vse-co-potrebujete-vedet-o-japandi-stylu
  • jsmekocky.cz/clanek/blogger/zabava-spolecnost/japonska-gejsa-respektovana-vzdelana-vazena-spolecnice
  • nozeakatany.cz/katana-2/
  • dotyk.cz/magazin/samurajky-30001125.html
  • cs.wikipedia.org/wiki/Bu%C5%A1id%C3%B3
  • novinky.cz/clanek/koktejl-drahy-v-japonsku-se-omluvily-za-to-ze-vlak-odjel-o-20-sekund-driv-14745
  • yatta.cz/2020/01/japonske-prodejni-automaty/
  • yatta.cz/2020/03/japonci-a-rousky/
  • yatta.cz/2018/10/vyznate-se-v-japonskych-maskotech/
 
 

Místo

39° 45' 30.9672", -104° 59' 50.7732"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
redakce

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

10 zajímavostí o Japonsku, které jste (nejspíš) nevěděli