Japonskou kuchyni si v naprosté většině případů spojujeme s legendárním sushi. Sushi je ovšem jedním, nikoliv jediným lákadlem.
Pochutnat si tady můžete i na celé řadě polévek nebo speciálních koláčů. Základem japonské kuchyně je rýže, zelenina, mořské plody a ryby. A právě poslední zmíněná složka je alfou a omegou pokrmu s názvem dojo-nabe.
Dojo-nabe je japonským svátečním jídlem, ve kterém sehrávají hlavní roli úhoři. Sehnat ale živého úhoře za dostupnou cenu je často nad poměry běžného Japonce. Proto se konzumují jen velmi sporadicky. Pokud se jim ale úhoře podaří koupit, podrobí ho brutálnímu procesu, kterému je často obtížné jenom přihlížet.
Nutno podotknout, že úhoři se pro přípravu pokrmu dojo-nabe kupují živí a na váhu. Ve chvíli, kdy si pytlíček slizkých ryb přinesete domů, začíná pro ně opravdové peklo.
Jako první je totiž potřeba úhoře tak „trochu“ omámit. A to jejich naložením do silné rýžové pálenky. Jistý druh anestezie budou zmítající se tělíčka potřebovat. Proces přípravy pokrmu bude totiž mnohem krutější.
Dalším krokem je příprava tukové lázně, ve které se budou (stále ještě živí, byť notně alkoholem intoxikovaní) úhoři vařit. Japonci k tomuto kroku používají speciální pánve s vysokým dnem. V těch rozpálí tuk a naložené úhoře do nich vysypou.
Ti vzápětí poměrně rychle ožijí a začnou se svíjet v hrozivé agónii. Svým způsobem se vaří a smaží zaživa a dělají maximum pro to, aby se z vysoké pánve dostali. Nutno podotknout, že jejich snažení je vcelku marné. Pokud by přece jen nějaký šťastlivec z pánve unikl, kuchař ho hbitě vrátí do rozpáleného pekla.
Dojo-nabe se neobejde bez tofu. To kuchař úhořům rád nabídne, protože jde o základ nádivky, která je součástí polévky nebo tradičního japonského koláče. A co udělají úhoři, jakmile studené tofu zbystří? Z pochopitelných důvodů do něj zalezou ve snaze zachránit se. To jim samozřejmě není nic platné.
Brutální fázi přípravy dojo-nabe můžeme tímto krokem považovat za ukončenou. V tofu totiž úhoři většinou umírají a jejich utrpení končí. Kuchař následně pánev přesune na mírnější plamen a úhoře nechá „dojít“.
Důkladné prohřátí umučených úhořů je zcela zásadní. Krev úhořů je totiž pro lidi kvůli vysoké koncentraci ichtyochemotoxinů jedovatá a jejich jed se rozkládá až teplem.
Jakmile se úhoři dostatečně prohřejí a jejich krev se stane netoxickou, pokrm je prakticky hotový a připravený k servírování. Sami Japonci tvrdí, že „mít úhoře k jídlu, to je dnes velká rodinná událost, malý svátek“.