Přejít k hlavnímu obsahu

Vyvrtali Rusové díru do pekla? Nejhlubší vrt světa skrývá mnohá tajemství

Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli existuje opravdové peklo? Místo, kde se miliony hříšníků vaří v obřích kotlích, pod kterými praská rudý oheň? Mučení, řev, bolest a krutost tady nezná hranic a úleva nepřichází… Následující řádky vám nedají jednoznačnou odpověď, nastíní ale záhadu, která nebyla doposud objasněna.

„Jedeme!“

Všechno prý odstartoval rok 1961 a Jurij Gagarin, který pronesl svoje legendární „Поехали! – Jedeme!“. Začaly tak kosmické závody. Člověk vystoupil do otevřeného prostoru vesmíru a zanedlouho udělal první kroky na Měsíci. Kosmonauti vyprávěli, jak nádherná je naše planeta z vesmíru a lidstvo hltalo informace, o kterých dřív nemělo ani ponětí.

Ačkoli jsme pokořili hranici vesmíru, do zemského nitra se nám proniknout nepodařilo. Alespoň tedy ne nijak významně. To se mělo zanedlouho změnit. Američané se rozhodli vydat do nitra Země a provést legendární vrt – dnes známý jako Bertha Rogers. A protože zrovna zuřila studená válka, ze Sovětského svazu – konkrétně tedy od Nikity Chruščova, přišel jasný rozkaz: „Musíme Američany trumfnout!

S Amerikou o závod

Místem objevů, na které se mnozí báli byť jen pomyslet, se stal poloostrov Kola na Sibiři. Konkrétně šlo o hornické městečko Zapoljarnyj nedaleko jezera, jehož název v překladu znamená „Jezero pod horou hlavy bílého jelena“.  Stovky let tady místní pásli svoje stáda a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo vše ze dne na den změnit.

(Na)neštěstí ale bylo potřeba předhonit „americké soky“ a v okolí jezera tak byl postaven v roce 1970 metalurgický závod. Dělníci tady začali těžit rudu a hory se změnily v jámy. Původně malebné údolí se přetvořilo v obrovské skládky, které pokrývaly stovky kilometrů čtverečních půdy a původních pastvin.

12 000 nových objevů

Zcela ojedinělý projekt, který měl odhalit jedno z posledních tajemství Země, spolkl miliardy. Dodnes je s ním spojováno na dvanáct tisíc nových objevů v geologii. Geofyzikální průzkum, který byl provedený ještě před tím, než se do země začalo vrtat, zjistil, že právě zde se nachází horniny, jejichž stáří je odhadováno na 3 miliardy let! Ten poslední a nejzásadnější objev je ale stále obestřen rouškou děsivého tajemství. Ale pěkně popořádku a nepředbíhejme…

Sovětský svaz sebevědomě vytruboval do světa, že pokoří metu 15 000 metrů. Na úspěch, který sice nebyl takový, jaký zpočátku propagovali, si ale musel počkat. Léta tvrdé dřiny se vyplácí a Kolský vrt – jak se obří díře v zemi začne poměrně rychle přezdívat, vydává první tajemství. Speciální vrták Uralmaš pokořil prvních 3 000 metrů a vědci objevují minerál, který se zdá být svým složením totožný s měsíční horninou.

Teplota tak trochu jako v pekle

Na místo se sjížděli geologové ze všech kontinentů. V r. 1984, na vrcholu studené války, se ve vojenské zóně shromáždila celá elita světové vědy, která nešetřila obdivem. Sovětští vědci žertují a vypráví, že našli důkaz toho, že se Měsíc odštípl od Kolského poloostrova. Inženýři a geologové ale nezahálejí. Srdce celého projektu – vrták Uralmaš se noří stále hloub do nitra země.

Vědci jsou zaskočení. Nitro planety se ukazuje být mnohem teplejší, než předpokládali teoretici. Teplota hravě sahající ke 200 stupňům Celsia přivádí vědce na zajímavý nápad – stačí sem spustit potrubí a čerpat teplo pro celý svět! Devátý kilometr s sebou přinesl další objev spojený s naprostou euforií a neskrývaným jásotem. Vrták se noří do horniny bohaté na vzácné kovy. Z místa prý odjel 100 metrů dlouhý vlak plný zlata a stříbra.

Prokletý třináctý kilometr

V euforii jsou také vědci, kteří tvrdí, že tady na každý metr připadá jeden vědecký objev. Věhlas sovětských geologů se rozšířil do celého světa. 6. června 1979 Kolský vrt překonal americkou Berthu Rogers a stal se tak nejhlubším vrtem planety. Sovětští inženýři ale neměli splněno a rozhodně se nechtěli spokojit s tím, že by nedosáhli vytyčeného plánu. Vrtání ale bylo čím dál obtížnější.

V roce 1983 dosáhli inženýři hranice dvanácti kilometrů a při této příležitosti práce na projektu na rok zastavili. A to byla chyba. Následoval totiž sled katastrof. Téměř pětikilometrový úsek vrtací soustavy se ulomil a zůstal vzpříčen v díře. Vrtání tak muselo opět začít v hloubce 7 000 metrů.

O kolském supervrtu koluje řada legend a mýtů. Jak to tehdy doopravdy bylo, se asi nedozvíme.
Zdroj:
Wikimedia Commons

12 262 metrů a zápis do „Guinessovky“

Přesto se o šest let později podařilo nemožné – vyhloubili díru hlubokou 12 262 metrů, což jim vyneslo zápis do Guinessovy knihy rekordů. Teplota asi ve třetině litosférické desky, ve vrstvě hornin starých 2,5 miliardy let, dosahovala neuvěřitelných 300 stupňů! Nebylo možno pokračovat dál. Tady se proto vrták nadobro zastavil.

I navzdory úžasným objevům a zápisu v Guinessově knize rekordů ale svět obletěla docela jiná zpráva, díky které získal vrt celosvětovou popularitu. V médiích se z ničeho nic objevila informace o tom: „Že Rusové narazili na něco strašlivého. V hloubce dvanácti kilometrů pod povrchem je prý překvapila rozsáhlá dutina, kde jejich přístroje zaznamenaly nárůst teploty na 1 100 °C!“ To ale nebylo ani zdaleka všechno.

Hlasy tisíce hříšníků?

Zpráva pokračuje následovně: „Vědci, odhodlaní přijít záhadě na kloub, se nakonec rozhodli spustit do žáru odolné mikrofony a analýzou zvuků určit, zda se jedná skutečně o prázdný prostor. Nahrávka, kterou získali, však ani zdaleka neodpovídala jejich očekávání. Po vyčištění záznamu s překvapením zjistili, že to, co původně považovali za rušivý šum nebo zvuky (vibrace), které vznikají vzájemným třením hornin, tepelnou roztažností a deformací vrtáku, jsou ve skutečnosti tisíce lidských hlasů!“

Na internetu dokonce koluje nahrávka „skutečných zvuků,“ z dvanáctikilometrové hloubky, kterou údajně inženýři pořídili. Nicméně se jedná o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl pouze částečně remixován.

Vedoucí celého projektu Dr. Azzacov prý prohlásil, že: "Nešlo o pláč, nářek a křik jednotlivce, nýbrž milionů lidí, který se linul neznámo odkud." Svědci navíc vypovídají, že nešlo jen o tajemné zvuky, dokonce se jim před očima zjevilo něco nepopsatelného, o čem Sovětský svaz nechtěl mluvit. Prý šlo o světélkující plyn ve tvaru netopýřích křídel.

Na další objevy nejsou peníze!

Muži, kteří vrtací práce prováděli, prý byli poznamenání celoživotními traumaty. Podle některých zdrojů jim byly dokonce podávány tlumící látky, které měly omezit krátkodobou paměť. Ojedinělý a dosud nevídaný projekt byl u svého konce. Rusové to odůvodnili nedostatkem financí pro další výzkum a také rozpadem SSSR.

Spousta tehdejších organizací měla evidentní zájem projekt převzít a financovat z vlastních zdrojů. Všechny nabídky ale skončily zamítnutím. Vrt byl v roce 1995 zakonzervován a jeho budovy určeny k likvidaci. V roce 2008 jej nakonec opustil i poslední technik.

Kde je pravda?

To se dneska asi už s jistotou nedozvíme. Výše citovaná zpráva skutečně finskými médii proplula. Traduje se ale, že historka o pekle vznikla na základě sdělení jednoho z geologů, který zvuky přirovnal k „hlasům tisíce mučených hříšníků.“

Informace se několik let předávala ústně, než se nakonec v podobě čtenářského dopisu dostala až na stránky finského deníku Etela Soumen. Odsud ji potom (coby OVĚŘENOU zprávu) převzal náboženský list Ammenusasti a tehdejší největší křesťanská televizní síť ve Spojených státech.

Svou „troškou do mlýna“ k absurdní situaci a mediální masáži přispěl i norský učitel Åge Rendalen, který zmíněnou televizní stanici oslovil se „zaručenou zprávou“ o tom, jak se situace okolo vrtu vyvíjí. Jednoduše se rozhodl otestovat, kolik toho lidská důvěřivost ještě unese.

Rendalen například informoval o tom, že: „Zanedlouho poté, co Rusové zaznamenali pod zemí hlasy mrtvých, se na Kolském poloostrovu odehrál další podivný incident. Z ústí díry ke zděšení všech přítomných nečekaně vyletěla zářící postava s netopýřími křídly a vznesla se vzhůru k nebi, na kterém se zároveň objevila slova „Ovládl jsem“. Ruská vláda nyní pomocí hrozeb a úplatků udržuje osazenstvo vrtu v mlčení.

I když Rendalen později přiznal, že šlo o cílenou mystifikaci a vykonstruovanou konspiraci, zpráva se začala jako lavina šířit světem. A média si ji dodnes vesele předávají. Co říci závěrem? Snad jen to, že peklo s největší pravděpodobností neexistuje. Některým by ale i v dnešní době zaručeně prospělo :)

 
 

Místo

69° 23' 46.0104", 30° 36' 31.9968"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Vendula Flassig Vrablová

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Vyvrtali Rusové díru do pekla? Nejhlubší vrt světa skrývá mnohá tajemství