Přejít k hlavnímu obsahu

Dům hrůzy v Dubí. S dětmi se tu nezacházelo úplně v rukavičkách

Pokud se zajímáte o opuštěné objekty, pravděpodobně vám tahle budova nebude neznámá. Jestli jste tu ale úplně náhodou, upozorňujeme, že tenhle článek není pro slabší nátury.

Malý exkurz do historie

V Dubí, městě vzdáleném asi 15 minut jízdy autem od Teplic, v severních Čechách, si na přelomu let 1864 a 1865 nechal tehdy významný továrník Anton Tschinkel postavit nádhernou vilu s věží. Navíc ji obklopovala velká zahrada se skleníky, úplná idylka. O 20 let později se ale továrník dostal do konkurzu a jeho majetek propadl státu. Vila sloužila jako zotavovna, během 2. světové války jako škola. Po válce tu pobývaly děti s tuberkulózou a někdy v té době vznikla menší budova opodál, která měla sloužit jako pro případy hodné karantény. Na konci 50. let došlo k přeměně v dětskou psychiatrickou léčebnu

Jak se Tschinkelova vila v peklo proměnila

Lesní zámeček, jak se vile přezdívalo, v roce 1957 prošel rekonstrukcí a přivítal první dětské psychiatricky zatížené pacienty. O tom, jak se s takovými lidmi zacházelo v 50. letech, si vůbec neděláme iluze. Skutečnost ale byla nejspíš ještě mnohem horší než představy, které dům samotný vyvolává. 

Nejspíš tu „frčelo“ LSD

Protože se u nás od 50. do 70. let během psychoterapie experimentovalo s drogami, je nanejvýš pravděpodobné, že zvěsti o využívání LSD právě tady nejsou daleko od pravdy. Látka, která měla původně sloužit k léčbě migrény a kterou v roce 1938 „pustil do světa“ švýcarský chemik Albert Hofman, u nás v 60. letech sloužila k léčbě alkoholismu a drogové závislosti, ale i schizofrenie, deprese a dětského autismu. LSD lékaři používali, aby přiměli malé pacienty vrátit se do raného dětství, načež si měli vybavit zážitky, které se jim jinak dařilo pro jejich dobro vytěsňovat. V jejich hlavách tak ožila nejedna hrůza.

Dochovává se například příběh dívky, která se pod vlivem drogy rozpomněla na to, že ji jako maličkou chtěla vlastní matka utopit. Pak začala vypovídat o svém strachu z vody a chovat se jako kojenec. Až po léčbě se „vrátila do stavu před LSD“ a pochopila, proč se chová tak, jak se chová (například ve vztahu k vodě). LSD se obecně v medicíně využívalo až do konce 60. let.

Tschinkelova vila uvnitř
Ve vile došlo k mnoha stavebním úpravám, aby vyhovovala tehdejším standardům pro léčebnu.
Zdroj:
youtube.cz

V módě byly i elektrošoky

Během 60. let se v psychiatrii nešetřilo ani elektrokonvulzivní terapií, tedy elektrošoky. Člověk si ani nechce představovat, co se muselo dít s malým dětským tělíčkem, když do něj lékaři pouštěly elektřinu. Jeden z teplických mužů, který jako dítě v léčebně v Dubí pobýval, vypověděl, že jako šestiletý sám elektrošoky pravděpodobně dostával. Zmínil ostré osvětlení a gumové hračky, jež mohl svírat při bolesti, které nebylo zrovna málo. Cítil prý neuvěřitelnou bolest, jako by ho někdo operoval bez anestezie.

Chlapec se přitom do léčebny dostal na dva měsíce (v roce 1966) jen proto, že právě probíhal soud mezi jeho matkou a otcem. Jeho otec tehdy žádal o svěření do péče, protože péče jeho matky chlapce údajně poškozovala. Ten byl proto svěřen do léčebny na pozorování. Na pozorování!

Výjimkou nebyly fyzické tresty

Dohled tu prováděli nejen lékaři a zdravotní sestry, ale taky řádové sestry, z nichž některé byly prý dost kruté. Na druhou stranu sestřička, která v léčebně pracovala, popírá, že by sestry děti byly. Ty obvykle přicházely mimo jiné zbité už z domova. O bití ale vypověděl právě muž z Teplic, který se po dlouhých letech odvážil k Tschinkelově vile znovu vstoupit a promluvit poměrech, které v ní panovaly. 

K bití podle něj skutečně docházelo. Dokonce zmínil jednu konkrétní řádovou sestru, která se chovala extra krutě. Sestry navíc třeba nutily děti lézt na vysoké prolézačky v dřevěném altánu, kde se děti bály. Bývalý pacient, který o trestech mluvil, říká, jak traumatizující to pro něj bylo. I když děti křičely hrůzou, stejně musely lézt tak vysoko, jak sestry nakázaly.

Od roku 1995 je to vila duchů

Po revoluci tu psychiatrická léčebna dál fungovala, ale dítě sem mohl doprovázet jeden rodič, který tu i bydlel a učil se, jak s dítětem jednat později doma po propuštění. Po roce 1995 na provoz vily už nikdo neměl finance, a tak došlo k uzavření léčebny a vila chátrala. Propadla se střecha, začaly se bortit zdi i schody. Dnes už má vila opět soukromého majitele, který ji sice občas zabezpečí a trochu zkulturní, jeho snaha však za nějakou dobu není znát, protože například plot si místní obvykle rozeberou a odnesou.

Informace jsem čerpala především z webů urbex.cz a novinky.cz.
 

 
 

Místo

50° 40' 52.14", 13° 47' 16.62"
Rubrika:
Aktivity:

Poznání

Autor:
Petra Malá

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Dům hrůzy v Dubí. S dětmi se tu nezacházelo úplně v rukavičkách