Sklenice tradičního nápoje chicha de jora
Češi jsou národem pivařů. Peruánskou specialitu by ale pravděpodobně ochutnali jen ti nejodvážnější. Hlavní surovinu pro její přípravu je totiž potřeba předžvýkat.
Chicha de jora vypadá na první pohled jako zakalený shake. Když ale začnete pátrat po tom, jak se vyrábí, pravděpodobně budete mít docela problém k nápoji byť jen přičichnout. Ne tak jej ochutnat. Tradiční jihoamerický nápoj, který si oblíbili zejména v jižním Peru, se vaří z kukuřice.
Tu ale musí peruánské ženy nejprve rozžvýkat. Důvod je prostý – jejich sliny, které obsahují speciální látku zvanou amyláza, pomáhají přeměnit cukr na škrob. Až pak se může předžvýkaná hmota smíchat s vodou a nechat několik dnů kvasit. Výsledkem je pivo nižší stupňovitosti, které má pro Peruánce zásadní náboženský a symbolický význam.
Chicha nebyla jen prostředkem k navození stavu opilosti, ale i nástrojem společenské moci. V říši Inků patřila mezi výsady privilegovaných žen – takzvaných aclla, které ji vařily pro panovníka a kněze. Při stavebních pracích nebo oslavách navíc tekla proudem.
Pít chichu znamenalo v minulosti víc než jen míchat kukuřici s vlastními slinami. Šlo o posvátný obřad, který byl určen pouze čistým a neposkvrněným ženám. Ale protože by řada z nich o chrup přišla hned u první várky, bývala kukuřičná zrnka předvařená.
Jakmile ženy každé sousto kukuřice pečlivě požvýkaly, vyplivovaly jej do hliněných nádob, kde základ pár dnů kvasil. Jakmile se v nádobě začala zvedat pěna, mohlo se začít s konzumací. Specifikem nápoje Chicha de jora byla i skutečnost, že se v dávných dobách konzumovalo výlučně v kruhu rodiny. Každý doušek byl symbolem jednoty.
Pít chichu znamenalo přijmout hierarchii a prokázat úctu i respekt. V některých oblastech bylo popíjení kukuřičného piva dokonce závaznou povinností. Kdo se neúčastnil společné pijatyky, urážel bohy! Pro místní tak tento alkoholický nápoj symbolizoval soudržnost, jednotu a smíření s bohy.
Pokud bychom hledali obecný popis chuti tohoto alkoholického nápoje, nebudeme úspěšní. Chicha de jora se totiž liší region od regionu. Pivo může být sladké, trpké i s lehce nakyslou chutí a štiplavou vůní. Někomu prý připomíná lehké pšeničné pivo, jinému spíš zkvašenou kaši.
Původní verze receptu s lidskými slinami už téměř vymizela. Stále ale existují vesnice, kde se staré postupy zachovávají. Tamní obyvatelé totiž berou tento nápoj jako cenné dědictví svých předků a s hrdostí jej nabízejí turistům, kteří často netuší, že si pochutnávají na nápoji, který vznikl v ústech místních žen. A když to zjistí, bývá už pozdě. Chuť i kulturní fascinace jsou silnější než odpor.
Chicha je syrová, autentická a naprosto výjimečná. Využívá sílu těla, přirozené chemické procesy a tradici, která přežila tisíciletí. Zatímco moderní svět pivo filtruje, pasterizuje a standardizuje, v horách Peru a Ekvádoru lidé stále věří, že skutečné pivo vzniká v ústech. Kde taky nakonec skončí. Chicha de jora má proto duši, příběh, netradiční ingredienci a v případě konzumentů i špetku té odvahy.
Použité zdroje: