Ve světě panují nejrůznější zvyky a tradice. Některé z nich jsou našim srdcím blízké, jiné zcela nepochopitelné. Přesto zůstávají hluboce zakořeněné napříč světadíly i jejich obyvateli.
Několik takových pro našince těžko pochopitelných tradic dodržují i původní domorodé kmeny peruánské a brazilské Amazonie. Matsésové, kteří žijí mezi řekami Javari a Galvez, dlouho odolávali tlaku okolí i nezákonné těžbě, která pronikala až na jejich území.
V posledních 30 letech se z nich ale stal převážně usedlý lid žijící v trvalých lesních sídlech, který je ovšem stále závislý na lovu a sběru surovin z okolí. Ke kmeni Matsésů náleží zhruba 3 200 osob, které mluví vlastním jazykem patřícím do panoánské jazykové rodiny.
Matsésové dodnes poměrně aktivně uctívají zvířecí duchy, kterým přináší nejrůznější oběti a rádi se s nimi ztotožňují. A to třeba i brutálními způsoby, které mají za cíl znetvořit obličeje nebo další části těla vlastního lidu.
Typickým příkladem jsou ženy tohoto kmene, kterým do nosu v průběhu života zapichují tenká vlákna z palmových listů. Čím více vláken, tím atraktivnější a váženější žena je. Ty nejvýše postavené mívají do každé strany nosu zapíchnutých až 10 kokosových vláken!
Samotná procedura je poměrně náročná a bolestivá. Běžná anestetika zde totiž pochopitelně neexistují. Na druhou stranu je kmen Matsésů poměrně znalý v rostlinářství a na rány aplikuje nejrůznější byliny, které mají postiženou pokožku vydesinfikovat a lokálně ji umrtvit.
Nejrůznější záněty, které mohou stát ženu čich nebo i značnou část nosu, tady ale pochopitelně nejsou výjimkou. Přesto jsou „kočičí ženy“ pro zdejší muže nesmírně atraktivní a nic nenasvědčuje tomu, že by od bolestivé tradice v průběhu následujících let samy ženy upustily.
V kmeni je běžné mnohoženství a sňatky, kdy se mezi sebou berou zpravidla bratranci a sestřenice. V každé vesnici existuje pouze jeden náčelník a kmen jako takový má jen málo centralizovaných pravomocí. Získat jakoukoliv pomoc zvenčí je pro ně proto prakticky nemožné.