Jižní Amerika je pro nás sice poměrně exotická lokalita, nicméně Vánoce jsou doma i tam, vzhledem k rozšíření křesťanství, zvlášť pak římskokatolického vyznání.
I proto můžeme během adventu a Vánoc pozorovat úžasné zvyky. V Jižní Americe je totiž slavnostní období stejně jako u nás, ovšem obyčeje jsou tu více či méně jiné. Podívejme se třeba na Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii a jiné.
Evropské zdobení jehličnanů Argentinci pěkně rozšířili na zdobení jakéhokoli stromu. O Vánocích tu nebývá sníh, takže si na jeho připomínku vyrábějí vatové kuličky a ty pak slouží jako samostatná ozdoba nebo ozdoba na stromeček. Dominantou argentinských Vánoc je betlém, snad každá domácnost nějaký má.
Betlémy a celé vesničky, to je zvyk, který Brazilcům nikdo neodpáře, zvlášť v severovýchodní části země. Dárky tu nosí Papai Noel, kterého sem „dopravili“ Američani. Půlnoční mše tu kvůli vysoké kriminalitě moc nevedou, ovšem chodí se na ně – odpoledne a v podvečer. V každém velkém městě v Brazílii najdete nazdobený a nasvícený strom. Nejoblíbenější zdejší koledou je Tichá noc.
Svoje zvyky má i Peru. Tím nejvýznamnějším je pravděpodobně retablo, což je malý náboženský obraz a forma lidového umění. Ten nesmí v domácnosti chybět. Takové retablo můžeme představit jako malý přenosný oltář, dneska je na něm zobrazen Josef s Marií a Ježíšem a se skupinou lidí, která je pozoruje. Původně si retablo s sebou nosil kněz, který dřív v zimním období chodil od vesnice k vesnici.
Dárky si obyvatelé Peru rozdávají až na Tři králové, v samotném závěru vánočního období.
O půlnoci na Štědrý den to v téhle zemi probíhá spíš jako u nás na Silvestra – odpalují se rachejtle a petardy. V závěru Štědrého dne se lidé houfně chodí na půlnoční mše a po návratu z nich teprve usedají k velkému a slavnostnímu vánočnímu jídlu. Někdo si ho radši dopřeje až po tom, co se vyspí.
Bez zajímavostí nezůstává zvyk, který tu pěstují zaměstnavatelé vůči svým zaměstnancům. Zaměstnanci totiž obvykle jako dárek od zaměstnavatele dostávají dárkový koš plný základních surovin, jako je cukr, rýže nebo pečivo.
Kolumbijci se na Vánoce ladí už od 7. prosince, kdy začnou ve velkém zapalovat úzké dlouhé svíčky a stavět je před domem nebo v kostele. Od 16. do 24. prosince se lidé modlí a zpívají koledy. Celý prosinec taky probíhají ohňostroje a pouštění kulatých lampiónů.
Ve Venezuele se nedrží tradice modlení od 16. prosince, zato se často zpívají vánoční písně, a když se koná mše, nemálo účastníků na ni přijede na kolečkových bruslích.
Snad nebudeme příliš nekorektní. Až do roku 1975, kdy Surinam patřil Holandsku, tady rozdával dárky Sinterklaas, starý muž, běloch. Dneska už je rozdává Nejdražší tatínek (Goedoe Pa), černoch s černošskými pomocníky. Děti tu dostávají dárky právě už 6. prosince.
Pochopitelně nejen lamy. V Ekvádoru je to v prosinci jeden krásný průvod za druhým a z hor do nížin sestupují domorodí obyvatelé s nazdobenými lamami a přinášejí ovoce. To skládají u betléma svého zaměstnavatele. Děti recitují básničky a žádají požehnání od svých rodin. I v Ekvádoru je zvykem se od 16. prosince usilovně modlit.
Měsíc nebo ještě delší dobu před Vánocemi děti píšou dopis Ježíškovi a hodnotí v něm své chování za uplynulý rok. Několik dní před Štědrým dnem zakrývají zdejší obyvatelé postavu Svatého Dítěte závojem a odkryjí ho na Štědrý den, což symbolizuje narození Ježíše.