Sváteční svíce a pevná víra v Ježíše Krista se stala nedílnou součástí místní kultury, kterou vyznává a dodržuje naprostá většina obyvatel (asi 80 %). Místní navíc oslavy ještě více rozvinuli a přizpůsobili je místnímu chápání a zvyklostem, které jsou pro nás Evropany – mírně řečeno – nepochopitelné.

Po první menstruaci vrazí dívce do rtu kůl. Kultura Surmů se vám prostě vryje pod kůži, ať chcete, nebo ne

Nedivte se proto, pokud uvidíte fotografie zbičovaných mužů s trnovou korunou na hlavě, kteří jsou přibití na kříži. Jejich utrpení má suplovat bolest Ježíše Krista a zároveň prokazovat jejich mentální a zejména pak fyzickou sílu. V některých případech jde dokonce o jakési odpustky a poděkování Bohu za vyslyšené modlitby.

Žiletky, bambusové tyče i trnová koruna

Muži se sami bičují důtkami, řežou žiletkou a na hlavu si dobrovolně nasazují koruny z trní.

Zdroj:

Bigstockphoto

Během největších křesťanských svátků, a zejména pak na Velký pátek, se to ve filipínském San Fernandu hemží upocenými mužskými těly, která kromě potu zkrápí taky kapky krve. Poloobnažení muži s trnovou korunou na hlavě se tady bičují důtkami, řežou žiletkou nebo bijí bambusovými tyčemi. To vše za veselého pokřikování a hecování davu.

To nejkrutější a zároveň „divácky nejatraktivnější“ ale rozvášněný dav teprve čeká. Vybranému mučedníkovi, představujícího Ježíše na kříži, totiž během „oslavy“ vbíjí do dlaní asi deseticentimetrové hřeby a přibijí ho na kříž. Muž párkrát vykřikne a dav ho podpoří obdivným pokřikem. Na kříži visí několik minut, pak si nechá zdravotníky obvázat rány a spokojeně odchází domů.

Způsob prokázání síly i poděkování

Rozvášněný dav filipínské mučedníky nadšeně povzbuzuje.

Zdroj:

Bigstockphoto

Pro některé Filipínce je tohle sebemrskačství a fyzická bolest způsobem, jak prokázat svoji mentální i fyzickou sílu. Jiní berou přibití na kříž jako jistou formu trestu za drobnější přestupky nebo naopak poděkování Ježíši za vyslyšení jejich modliteb.

Někteří rekordmani se na kříž nechali přibít klidně i více než třicetkrát! Rány se údajně s přibývajícím věkem hojí hůře, to ale některé zarputilé Filipínce neodradí zúčastnit se pro nás asi dost nepochopitelného rituálu zas a znovu.

Polehčující okolností celých oslav je snad jen to, že k přibití na kříž se používají vysterilizované hřebíky a k dispozici jsou Filipíncům zkušení zdravotníci, kteří po sejmutí z kříže rány prohlédnou, vydesinfikují a ujistí se, že zranění „mučedníků“ nejsou komplikovaná.

Představitelé církve zvyky odsoudili

Mučedníci na křížích visí jen pár minut. Pak je zdravotníci ošetří a spokojení odchází domů.

Zdroj:

Bigstockphoto

Sami představitelné filipínské církve se od těchto netradičních a brutálních oslav distancují. Mnozí je navíc odsoudili a označili jako barbarské a kruté. Místní si ale do zvyků nenechají příliš mluvit a z oslav dělají krvavou podívanou, která přitahuje každoročně stále více návštěvníků a turistů.

I přestože ostrovy nazývají silně modifikovanou verzi katolicismu svým státním náboženstvím, dobrovolné ukřižování není církví ani filipínskými policisty nijak postihováno. Každoročně se tak tohohle podivného a značně brutálního obřadu zúčastní na 20 až 30 tisíc diváků, což dělá z Velikonoc jedny z největších událostí na Filipínách.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3