Přejít k hlavnímu obsahu
Otevřít fotogalerii

Změnila své životní hodnoty a šla do hor. „Chci lidem ukázat, že Krkonoše mají přírodní i kulturní bohatství,“ říká průvodkyně Marie Koláčková

V Krkonoších jsme se setkaly náhodou (nebo řízením osudu?), obě nás sem zavedla láska k horám. S Marií Koláčkovou, která se rozhodla po našem nejvyšším pohoří provádět lidi a ukázat jim, že Krkonoše nejsou jen Sněžka, se už pár let známe, proto nebuďte překvapeni z tykání. 

Jak se ocitla v horách, co ji na nich uchvátilo a co obnáší práce průvodce? Dozvíte se v následujících odstavcích.

Co tě přivedlo do Krkonoš?

Do Krkonoš jsem jezdila jako turistka prahnoucí po poznání přírodních krás. Navštěvovala jsem různá místa, v létě, zimě. Oblíbila jsem si Pec pod Sněžkou a okolí (právě i pro tu Sněžku, kterou mě bavilo zdolávat různými trasami a za každého počasí).

Pracovala jsem v Praze, v korporátu, práce už mě nenaplňovala, postrádala smysl. Zároveň jsem dálkově studovala vysokou školu se zaměřením na cestovní ruch. V té době jsem psala bakalářku, téma bylo spojené s Krkonoši – trasa po méně známých rozhlednách a vyhlídkových místech v Krkonoších.

Skončila jsem v zaměstnání, dokončila studium bakaláře a rozhodla jsem se, že půjdu tam, kam jsem se vždycky s láskou vracela a s čím jsem se s těžkým srdcem loučila. Přestěhovala jsem se do Pece, našla jsem si práci v cestovním ruchu a od té doby tu žiji. Život na horách je specifický, svého rozhodnutí nelituji, jsem tu šťastná a spokojená.

Jak tě napadlo dělat tady průvodkyni?

Během studia na vysoké škole jsem si čím dál tím víc uvědomovala, že bych chtěla najít uplatnění v cestovním ruchu. Mám ráda turistiku, hory, pohyb a poznávání nových míst i historii.

Baví mě práce s lidmi, je to různorodá a rozmanitá práce, stejně jako příroda. A zároveň je to jedna z možností, jak můžu lidem zprostředkovávat hodnoty a bohatství přírodního a kulturního dědictví, které si naši předkové předávali z generace na generaci. Tyto hodnoty se pomalu vytrácí, což je opravdu škoda. Když se o nich ale bude mluvit, bohatství našich předků tu bude žít dál.

Spousta lidí vidí v Krkonoších jen samotnou přírodu. Já bych jim chtěla ukázat, že přírodní a kulturní bohatství vlastně tvoří jeden nedělitelný celek.

Karel Hrdlička: „Na Blízkém východě se turista nemusí bát. Lidé na zájezdu často přehodnotí pohled na celou oblast.“

Je u nás těžké začít s tímhle druhem činnosti? 

Průvodcování je živnost volná, v tomhle ohledu je získání živnosti jednoduché. Nicméně od roku 2021 je nutné mít k provozování průvodcovských služeb český národní průkaz průvodce cestovního ruchu, který vydává Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Průkaz je potřeba mít upevněný na viditelném místě oděvu kdykoli, když lidi provádíte. Pokud průvodce průkaz nemá, hrozí mu pokuta ve výši až sto tisíc korun. K získání průkazu je potřeba vyplnit formulář, splňovat podmínky pro vydání průkazu, zaplatit správní poplatek tisíc korun a vyčkat minimálně 30 dní, než ministerstvo průkaz vystaví. 

Průkaz taky může být I. nebo II. stupně. Já mám ten druhý, který je doložený odbornou způsobilostí o vysokoškolském vzdělání ve studijním programu a studijním oboru zaměřeném na historii nebo cestovní ruch.

Zavedení průkazu vede k regulaci nepoctivých (nekvalitních) průvodců a zvyšuje nároky na kvalifikaci. Je to taky znak vysoké kvalifikace a profesionality průvodce. Na druhou stranu si umím představit, že by skvěle prováděl i člověk, který žije na horách a zná je, a průkaz by k tomu nepotřeboval.

Rýchorský kříž
Méně známý, ale velmi pěkný výhled na Sněžku, Studniční a Svorovou horu se nabízí od Rýchorského kříže.
Zdroj:
Marie Koláčková, použito s jejím svolením

Jak ses na tuhle činnost připravovala? 

Všechno to vlastně začalo studiem na vysoké škole, kdy jsem si volila téma diplomové práce. Tím, že už jsem žila v Krkonoších a poznávala jsem přírodní krásy, chtěla jsem poznat blíž i historii, jak tady lidi žili, jaké měli zvyky, tradice, kulturní bohatství. A proto jsem psala diplomovou práci na téma přírodní a kulturní dědictví Krkonoš a Podkrkonoší.

Setkávala jsem se s místními pamětníky, vzpomínali na život, nad fotkami mi přibližovali dobu, ve které žili, a dobu jejich rodičů, strýců…Nasávala a čerpala jsem jejich bohatství, poznatky, jejich životní nadhled.

S pamětníky se stále setkávám, někteří mi poskytují i své zápisky, postřehy, různé archivní a nejen pamětní poklady. Čerpám z místních časopisů i odborných publikací KRNAP. Je to vlastně nekonečné poznávání, rozšiřování si vědomostí, potkávání se s lidmi a získávání zkušeností.

Veškeré trasy, kterými zájemce provádím, mám zmapované, a mám i nápady na nové. Jedná se o místa, která nejsou hojně turisty navštěvovaná, která mají svého ducha a své kouzlo, genius loci na nich přetrvává. Člověk si z toho odnese úplně jiný zážitek.

Jan Rendl: „Ujít 10 000 kilometrů je nepředstavitelné. Dával jsem si dílčí cíle.“

Je o tvoje služby velký zájem? 

Měla jsem radost, že rozjezd byl nad očekávání, hodně slušný. Troufám si říct, že službu průvodce tady nikdo nenabízí. V zahraničí je přitom běžné, že lidi takové služby využívají.

Eliščino údolí
Soubor typické lidové architektury východních Krkonoš s pastvou zvířat nám zároveň připomíná už zaniklé budní hospodářství, které můžeme obdivovat v oblasti Malé Úpy, v Eliščině údolí.
Zdroj:
Marie Koláčková, použito s jejím svolením

Jaká byla tvoje vůbec první výprava s klienty? 

Byli to novináři ze Skandinávie, jednalo se o press trip. Strávili v Krkonoších několik dní a v rámci poznávání oblasti měli i jeden den s průvodcem.

Vyráželi jsme ze Špindlerova Mlýna přes Kozí hřbety na Luční boudu, dál na Sněžku a naše cesta končila v pivovaru Trautenberk. Trasa už byla daná. Byla to moc fajn skupinka, počasí báječné.

Vyprávěla jsem jim o tom, jak vznikly Krkonoše, proč se jim říká tundra uprostřed Evropy (má to souvislost právě se Skandinávií odkud pocházejí), o historii, významných osobnostech, které proslavily Krkonoše, zasloužily se i o rozvoj turismu a sportu. Zmiňovala jsem i to, jak tu naši předkové žili, a předávala jsem i informace od pamětníků, které z knížek nevyčtou. 

Jaký je benefit tvých služeb?

Určitě jedinečnost a kvalita služby, poznání míst z jiné perspektivy, individuální přístup.

Co ti na Krkonoších přijde nejzajímavější? 

To, co tu naši předkové dokázali vybudovat, věděli přesně, co a jak postavit, zasadit, sklidit, vyrobit, opravit, a přitom neměli žádné odborné vzdělání. Předávali si zkušenosti z generace na generaci, jak hmotné, tak nehmotné, a to utvářelo kulturní dědictví. A to, jak dokázali žít v harmonii s přírodou, respektovali ji, vážili si jí. To dnešní společnosti chybí.

Na jaře obdivuji, jak dorůstají nové větvičky jehličnanů, rozkvetlé pestrobarevné louky horského kvítí a na podzim mě baví, jak si příroda hraje s barvami.

Vlašské boudy
Netradiční zvonička u Vlašských bud připomíná sounáležitost zdejších obyvatel. Je od ní i pěkný výhled na Světlou horu, Pomezní boudy, Rýchory a celé východní Krkonoše.
Zdroj:
Marie Koláčková, použito s jejím svolením

Jaké je tvé nejoblíbenější místo v Krkonoších?

Je velmi těžké vybrat si jen jedno místo, každé je totiž jiné, unikátní, pojí se mi k němu jiné pocity, emoce, zážitky, vzpomínky. Nedovedu vybrat jen jedno, bylo by to nespravedlivé.

A kdybys měla zmínit 5 nejhezčích (nebo nejzajímavějších) míst v Krkonoších? Z tvého pohledu…

Slunečná stráň – především s přicházejícím jarem, pro její pestrou paletu barev lučního kvítí, vzrostlých stromů a s krásným výhledem na Sněžku a na Modré kameny.

Antonínovo údolí – nekonečné louky s horským kvítím a voňavou vysokou trávou měnící se ve smíšený les.

Eliščino údolí – kombinace typické krkonošské architektury, luk a pasoucích se zvířat, což trochu připomíná tradiční, ale už zaniklé budní hospodářství.

Vysoké nad Jizerou – pro nádherné výhledy na Krkonoše, bohatou historii a kulturní dědictví, jejich úžasné pamětníky.

Oblast Rýchor, Vizova a Dvorského lesa – pro jejich rozmanitou přírodu, tajuplnou atmosféru, divokost a odlehlost, kterou v sobě mají vtisknutou.

To jsou místa, která mi učarovala, zanechala ve mně silnou stopu a kam se velmi ráda a s láskou vracím.

Slunečná stráň
Fantazii růžovofialových barev krkonošské orchideje skýtá Slunečná stráň.
Zdroj:
Marie Koláčková, použito s jejím svolením

Jaký je tvůj pohled na tzv. overturismus? Byla bys pro nějakou regulaci, co se počtu turistů týče? Jak myslíš, že by se to dalo řešit? 

S overturismem se potýkají ve větší nebo menší míře celé Krkonoše. Tento problém se týká zejména hřebenových partií Krkonoš včetně Sněžky a přístupových cest k ní. Ve své podstatě jsou to místa, která jsou pro Krkonoše jedinečné – tundra, kterou nikde v Evropě nenajdete.

Za pěkného počasí kolabuje doprava, jsou obsazená všechna parkovací místa v Peci pod Sněžkou. Ta svou polohou (i názvem) vybízí k výstupu nebo k využití lanové dráhy na Sněžku. Počet osob, které mohou vyjet lanovkou z české strany je omezen.

V Polsku lanovka vede na horu Kopa, která se nachází nedaleko vrcholu. Žádné omezení v počtu přepravených osob nemá. Ale za vstup od národního parku se v Polsku platí. Nevím, jestli to brát jako určitou regulaci. Nicméně, z vybraných poplatků by se mohla financovat úprava chodníků, cest, laviček...

Bylo by fajn, kdyby šlo nastavit nějakou udržitelnou hranici kapacity únosnosti, která už by se nepřekračovala. Pokud by to bylo technicky a kapacitně možné pro pracovníky Správy KRNAP, mohli by třeba ze získaných dat o vybraných poplatcích posoudit, že aktuálně je stanovená kapacita překročena, a s tím pak pracovat dál.

Otázkou je, jak velké omezení by to bylo a do jaké míry by přírodě prospělo. Nedokážu ale posoudit třeba to, jestli by to bylo přijatelné i na polské straně hor. Nicméně – někde by se začít mělo. Jen si nejsem jistá, jestli na to česká společnost připravená… 

Myslím, že všechno je to vždycky o člověku. Ten by si měl uvědomit, že sice jede na výlet, ale do hor, do národního parku. A ten vznikl právě proto, abychom dokázali ochránit jedinečnou přírodu.

Vysoké nad Jizerou
Tohle jsou ty nejkrásnější výhledy od Márinkova kříže ve Vysokém nad Jizerou na Krkonoše a na Jizerské hory – na Lysou horu, Kokrháč (Kotel), Zlaté návrší, Kozí hřbety nebo Luční horu.
Zdroj:
Marie Koláčková, použito s jejím svolením

Krkonošský národní park ročně navštíví i 6 miliónů lidí. A ne všichni se chovají, jak by měli…

My lidi jsme jen krátkodobými návštěvníky hor, zdejší příroda se tu utvářela milióny let, proto bychom se měli chovat ohleduplně, s respektem a úctou, aby i budoucí generace mohly obdivovat přírodní krásy Krkonoš.

Doporučila bych před návštěvou pročíst návštěvní řád parku, respektovat ho, a hlavně zůstat na cestě. Lidi by se měli naučit základní pravidlo „co si do hor přineseš, to si taky odnes“. Někteří tohle nedokážou dodržovat a i to je zřejmě důvod, proč musí pracovníci KRNAP přistupovat k instalaci nepěkných sítí na Sněžce a jejím okolí.

Návštěvníci by si měli uvědomit, že jsou v národním parku, který vznikl z důvodu ochrany přírody, pro jedinečnou krásu Krkonoš, pro jejich výjimečné ekosystémy, přírodu, kterou jinde v Evropě nenajdou. Tak si ji zachovejme i pro budoucí generace.

Nejlepší turistické trasy v okolí Pece pod Sněžkou. Tudy se musíte projít!

Cestuješ ráda? Máš nějaké oblíbené destinace?

Moc ráda cestuji, poznávám nová místa a kulturu a zvyklosti místních obyvatel. Oblíbila jsem si kouzlo mimosezónních cest, kdy si atmosféru místa daleko víc užiji. Cestuji nejen po Česku, ale i po Evropě.

Navštívila jsem i odlišnou kulturu – Indii, Izrael, Jordánsko, Gruzii, Arménii… Z evropských zemí mi nejvíc přirostla k srdci jižní Evropa. Má poslední cesta vedla na Sicílii, která mě velmi nadchla, především otevřenost, lidskost, vřelost a pohostinnost lidí. Preferuji individuální turistiku, ale do zemí mimo Evropu volím služby cestovních kanceláří.

Díky za rozhovor!

Zjistěte víc o službách průvodkyně po Krkonoších na oficiálním webu nebo se s ní spojte skrz její facebookovou stránku!

 
 

Místo

50° 41' 43.62", 15° 44' 20.76"
Rubrika:
Aktivity:

Dobrodružství

Autor:
Petra Malá

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Změnila své životní hodnoty a šla do hor. „Chci lidem ukázat, že Krkonoše mají přírodní i kulturní bohatství,“ říká průvodkyně Marie Koláčková