Jsou malé i velké, vyrobené z nejrůznějších materiálů, rozmanitě barevné, se vzkazy i bez nich. Nechybí růžence a svaté obrázky. Co přimělo lidi vytvořit tak zvláštní místo 11 kilometrů od litevského krajského města Šiauliai a co se tu odehrávalo? Dozvíte se vzápětí.

Z Litvy běhá mráz po zádech aneb Malá sonda do „devadesátek“

Co si budeme povídat, když cestujete do Litvy, budete možná dost překvapeni. Dlouhá „území nikoho“ občas naruší vesničky o třech nebo čtyřech domech, s kostelem a obchůdkem, když jde o vesnici významnější. Na zahrádkách u domů se lopotí stařenky a staříci, z hlíny tahají zeleninu a vypadají unaveně až zbědovaně.

Když dorazíte do metropole Vilniusu, okouzlí vás omšelá krása města se svým symbolem – katedrálou. Když se ale podíváte kolem sebe, zmocní se vás pocit, že jste necestovali v prostoru, ale v čase, a to konkrétně do 90. let. Páni podnikatelé tu nenosí dobře padnoucí obleky jako my dnes, nýbrž ty sériově vyráběné, které dělali z obyčejných Čechů podnikatele krátce po revoluci. Ostatní na sobě mají povětšinou obnošené šaty, džíny, jejichž střih už dvacet let nefrčí, a šusťákové soupravy, jaké jsme během „devadesátek“ opěvovali a nemohli se jich nabažit pro jejich pohodlnost.

Litva má samozřejmě i svá krásná místa, ale popravdě jich není moc, protože země je dost pustá. Abychom ji však jen nezkritizovali, můžeme vyzdvihnout Kurskou kosu s nádherným písečným pobřežím.

Tady kříž okouzlí i nevěřícího

Ale zpět k tomu cestování po Litvě přes pustiny a metropoli. Nakonec doputujete k Hoře křížů, k uměle vybudovanému pahorku v severní části země, a žasnete, jste omámeni duchem tohoto místa nebo přemýšlíte, jestli vás to náhodou neděsí. Anebo se ve vás melou všechny tři pocity.

Kříže na Hoře křížů přežily i snahu bývalého režimu o zahlazení místa.

Zdroj: Petra Malá

První kříže se na tomto místě objevily už během 19. století, a to k uctění památky obětí polského povstání, jež se odehrálo v listopadu 1831. Oběti zde totiž byly pohřbeny a později k nim přibyly i nešťastníci, kteří padli při lednovém povstání v roce 1863.

Na počátku 20. století se tu nacházela asi stovka křížů a pomalu jich přibývalo díky litevským i cizím poutníkům. Každý tu nějaký ten kříž či křížek zanechal a dělo se tak do doby, než zasáhl Sovětský svaz, po jehož vládou Litva byla.

Od roku 1961 vláda kříže několikrát zlikvidovala a pahorek nechala srovnat se zemí buldozery. Snaha o zničení probíhala až do roku 1985, kdy došlo k uvolnění režimu a vláda boj s lidmi, kteří kříže na místě stále tvrdošíjně vztyčovali, vzdala. Právě ono obnovování ze strany prostého lidu se stalo symbolem boje proti okupačnímu režimu, což může být důvodem, proč místo okouzluje i nevěřící.

Na kříže dohlíží rozpažený dřevěný Kristus

Hora křížů je křesťanským poutním místem a jeho „cena“ stoupla například po návštěvě papeže Jana Pavla II. v roce 1993. Ten sem tehdy nechal umístit dřevěnou sochu Ježíše Krista, která je dodnes součástí místa.

Místo je ceněné i proto, že zde nechal vystavět dřevěnou sochu Krista sám papež Jan Pavel II.

Zdroj: Bigstockphoto

Posvátno by se dalo krájet

Když jedete do Vatikánu, víte, že vás čeká atmosféra plná úcty, posvátna, lehkého chvění a šimrání kolem žaludku. V Litvě to ale tak úplně nečekáte, ani když víte, co Hora křížů je. Pahorek vás nenechá chladnými v žádném případě. A jeho návštěvu vřele doporučujeme každému, kdo se Litvu chystá třeba jen projet. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2