V historii lidstva se prozatím (díkybohu) odehrály jen dvě jaderné havárie, které odpovídaly sedmému stupni INES. V roce 1986 šlo o výbuch černobylské jaderné elektrárny, kterou následovala havárie japonské elektrárny Fukušima I, ke které došlo o 25 let později – konkrétně tedy v roce 2011.
Co se týče závažnosti, obě havárie byly podle stupnice INES (The International Nuclear Event Scale) hodnoceny nejvyšším číslem 7 (velmi těžká havárie). Přesto si Černobyl dodnes zachovává své neveselé prvenství. Dnes je to přesně 35 let, kdy se svět poprvé učil vypořádat s následky uniklé radioaktivity. Co jste o Černobylu nevěděli? Třeba to, že tady turisté dodnes spatřují duchy nebo že v okolí stále žijí lidé.
Asi nikoho nepřekvapí, že komunistické špičky se snažily černobylskou havárii ututlat. Dařilo se jim to celé tři dny! Spousta lidí tak přišla požár jednoho z reaktorů sledovat z bezprostřední blízkosti a o úniku radioaktivity neměli sebemenší ponětí. Zatímco po katastrofě v Japonsku se začaly lidem okamžitě rozdávat jódové tablety a stát varoval místní před konzumací jídla ze zamořené oblasti, na Ukrajině lidé bez starostí několik dní po neštěstí konzumovali kontaminované jídlo a mléčné výrobky, důsledkem čehož jejich žlázy reagovaly na radioaktivní jód mnohem citlivěji.
Černobylskou havárii zapříčinila kombinace lidských chyb a nestability reaktoru. Radioaktivním cesiem bylo tehdy zamořeno území o rozloze 1 437 000 km ², což odpovídá zhruba 37 % území Evropy. V důsledku samotné exploze zemřely dvě osoby. Celkový počet mrtvých je ale dodnes nejasný a představuje častý předmět dohadů laické veřejnosti i odborníků. Oficiálně se uvádí, že další tři desítky lidí zemřely na akutní syndrom ozáření do 3 měsíců. Podle OSN je ale počet obětí mnohonásobně vyšší. Na rakovinu štítné žlázy mohlo umřít kolem 4 000 osob. Oficiální čísla ale dodnes neznáme. Některé zdroje přesto hovoří o statisících mrtvých.
Bezprostředně po výbuchu zasahovalo u reaktoru několik desítek hasičů. Jedna jednotka ale dostala speciální a poměrně netradiční, přesto však nesmírně důležitý úkol - vylézt na komín sousedního reaktoru a vyvěsit tam červenou vlajku. Odborníci tehdy spočítali, že cesta na komín a zpátky dolů na zem zabere hasičům 15 minut. Smutnou skutečností bylo, že pokud jim cesta potrvá déle než 9 minut, budou radiací přímo ohroženi na životě. Vybraní hasiči nicméně šibeniční devítiminutový limit zvládli! „Odměnou“ jim bylo jednodenní volno a půllitrová láhev Pepsi.
Spousta z nás byla přesvědčená o tom, že černobylská jaderná elektrárna byla neprodyšně uzavřena ihned po výbuchu. To je ovšem omyl. Zbylé reaktory sice byly na nějakou dobu odstaveny, poměrně záhy ale obnovily svou činnost! Tři reaktory vesele fungovaly vedle zakonzervovaného čtvrtého reaktoru sarkofágem až do roku 1999. Během této doby navíc došlo k požáru hnací turbíny jednoho z fungujících reaktorů. K další katastrofě nicméně díkybohu nedošlo a černobylská jaderná elektrárna byla oficiálně uzavřena v roce 2000.
Stejně jako okolo jiných světových katastrof se i v případě Černobylu vyrojily nejrůznější konspirační teorie. Jedna z nich říká, že tragédie byla předpovězená už samotnou Biblí – konkrétně tedy v biblické knize zjevení svatého Jana. V ní se píše, že se na obloze objevila hvězda jménem Pelyněk, která svou silou ničila život. Této teorii nahrává skutečnost, že ukrajinské slovo „černobyl“ je skutečně botanickým označením pelyňku. O havárii se prý zmínila i slepá věštkyně Baba Vanga, jejíž proroctví se plní na neuvěřitelných 80 %!
O Pripjati, ve které žili zaměstnanci elektrárny, se do nehody mluvilo jako o „městě mladých“. Věkový průměr obyvatel tady totiž nedosahoval ani 30 let. Po havárii však museli obyvatelé ze svých domovů odejít. V té době jich bylo asi 47 500. Přesto se někteří se svým domovem nedokázali rozloučit a zhruba po měsíci se do Pripjati vrátili. Dnes se jim říká poustevníci a Pripjať získala novou přezdívku – město duchů.
A když už jsme duchy zmínili, je potřeba doplnit, že řada turistů tvrdí, že v okolí města opravdu viděli nejrůznější třpytivé siluety a stíny. Řada z nich je dokonce vyfotografovala nebo natočila na video. Když k tomu připočtete svědectví o osminohých hříbatech, dvouhlavých selatech nebo dalších zvířatech, která se tady údajně potulují s otevřenou dutinou břišní, jen stěží byste našli místo, kterému tahle přezdívka odpovídá věrohodněji.
S Černobylem je neodmyslitelně spjat jeden unikátní objev, který si vysloužil název „černobylská sloní noha“. Najdete ji jen na jediném místě na světě – v jaderné elektrárně Černobyl, konkrétně v jejím atomovém reaktoru. Pokud byste u látky stáli déle než 300 sekund, dostanete smrtelnou dávku radiace a zemřete během několika mála minut.
Nutno podotknout, že smrtící síla látky je nyní už mnohonásobně nižší, než ve chvíli, kdy se poprvé objevila na povrchu. A o co vlastně jde? Je to roztavené jaderné palivo smíchané s hromadou betonu, písku a dalšího materiálu použitého na vybudování krytu reaktoru. Vědci objevili sloní nohu šest měsíců po nehodě a odhadují, že její smrtelné účinky budou trvat zhruba dalších 100 000 let.
Černobyl ale není jen o samých negativech. Stejně jako někteří starousedlíci, kteří odmítli lokalitu a svoje domovy opustit, reagovaly podobně i rostliny a zvířata, které se zde přirozeně vyskytují a nemají tak úplně na výběr. Lokalita okolo jaderné elektrárny je proto vděčným cílem vědců a badatelů z celého světa. Ti v posledních letech přišli se zajímavou informací. V místě totiž vysadili sójové boby, které zde nikdy nerostly. Těm se nejenže dařilo, ale také v nich po sklizni našli látky pomáhající lidskému tělu v boji s rakovinou, které se běžně v rostlině nikde na světě nenachází. Kdo ví, co přinese další bádání. Nicméně i tady platí, že vše zlé je k něčemu dobré.