Sibiř zabírá více než 13 100 000 km² kilometrů čtverečních a tvoří většinu Ruska. Pro lepší představu doplníme, že má asi takovou rozlohu jako druhá největší země světa – Kanada. Oproti ní se ale může pochlubit značně řidší hustotou zalidnění. Na jedné míli čtvereční tady totiž žije méně než 8 obyvatel.
Kdybyste se chtěli Sibiří projet, cesta transsibiřskou magistrálou (z Moskvy do Vladivostoku) vám zabere asi týden. To ovšem nejsou ani zdaleka ty největší zajímavosti se Sibiří spojené. V minulosti tady prý žili jednorožci a v současnosti „nesmrtelné“ viry. Co dalšího o Sibiři ještě nevíte?
Asi nikoho nepřekvapí, že Sibiř ukrývá nejhlubší jezero světa. Je jím pochopitelně Bajkal, jehož rozlohu můžeme přirovnat k Holandsku. Stáří Bajkalu se odhaduje na 25-30 milionů let a společně se svou úctyhodnou hloubkou (nejhlubší místo má asi 1642 metrů) je vůbec tím nejstarším a nejhlubším jezerem světa. Voda v Bajkalu je navíc tak čistá, že jí můžete prohlédnout až do hloubky 50 metrů. Díky čistotě a ideálním podmínkám tady žije více než 1200 druhů živočichů, z nichž dobrá třetina patří mezi endemity.
Kromě nejhlubšího a nejstaršího jezera se může Sibiř pochlubit také přítomností největších bažin na severní polokouli. Rozprostírají se na území Západní Sibiře mezi řekami Ob a Irtyš. Jejich rozloha, která se mimochodem neustále zvětšuje, v současnosti zabírá 53 000 km². Stáří Vasjuganských bažin je odhadováno na 10 000 let a v současné době tady žije mnoho ohrožených druhů zvířat i rostlin. V bažinách pramení spousta řek a najdete tady více než 800 000 malých jezer.
Značnou část Sibiře zabírá permafrost – neustála zmrzlá půda, která by za ideálních podmínek neměla nikdy rozmrzat. Její množství se však rok od roku snižuje. Kvůli globálnímu oteplování permafrost taje a místní se tak musí každoročně vypořádat s katastrofickými záplavami. Domy se na podmáčené půdě hroutí, stoupající hladina vody vyplavuje mrtvoly ze hřbitovů a ničí už tak vzácné a těžko sjízdné cesty.
S permafrostem je neodmyslitelně spojen také objev „nesmrtelných mikrobů“. Jejich jméno je aktinomycety a podle vědců je jejich stáří odhadováno na 400 000 až 600 000 let. Zmíněné bakterie byly živé už v době, kdy ještě neexistovali srstnatí mamuti nebo nejstarší zástupci druhu Homo sapiens. Společnost zmíněným mikrobům dělaly i viry, které – k údivu všech – po rozmrznutí opět ožily. Zmíněné viry jsou pro člověka neškodné, to ale neznamená, že ruský permafrost v budoucnu neodhalí další, mnohem nebezpečnější tajemství.
Věděli jste, že na Sibiři žili v minulosti jednorožci? Prvotní nadšení pravděpodobně vystřídá zklamání. Nejde totiž o bájná zvířata s magickou silou, která známe z pohádkových knih a fantasy příběhů. Sibiřští jednorožci byli spíše velcí, rohatí nosorožci a podle vědců žili před 350 000 lety. Protože měli zrohovatělé rty a příroda je neobdařila ani zuby, živili se prý kořínky rostlin. Za jejich vyhubení mohlo oteplení nebo smrt, kterou nalezli v rukou našich předků.
Ačkoli bájné jednorožce dnes už na Sibiři nepotkáte, nic to nemění na skutečnosti, že tady narazíte na spoustu obávaných zvířat – zabijáků. Tamní lesy jsou plné hladových vlků, medvědů a na východě i tygrů. A kdyby vám to přece jen přišlo málo, pak věřte, že dostat se do „spárů“ hejna krvelačných komárů by se vám mohlo stát osudným. Ale abychom tuhle část skončili trochu pozitivně, doplníme, že Sibiř je domovem odvážného plemena psa – sibiřského huskyho, který prý dokáže sám zaútočit i na dospělého medvěda. Copak byste to do tohohle roztomilého pejska řekli?
Další raritou, kterou se může Sibiř, potažmo město Mirnyj v Jakutsku pochlubit, je největší „diamantoviště“ světa, jehož vybudování stálo v přepočtu na české koruny asi 370 miliard. Samotný průměr dolu Mir činí 1200 metrů a jeho hloubka je asi 525 metrů. Na tom by možná nebylo nic zajímavého, pokud by se uvnitř dolu netvořil větrný vír, kvůli kterému nad ním nesmí létat vrtulníky. Může se totiž stát, že vír vrtulník slupne doslova jako malinu. Nutno podotknout, že v minulosti k podobné události už bohužel došlo.
Pokud byste se podívali na letecké snímky mapující důl a jeho okolí, pravděpodobně vás vyděsí, že obydlí místních stojí prakticky na samém okraji obří jámy. Výhled do jejich útrob je tak záležitostí pouze pro otrlé. Při práci v dole navíc panují naprosto nelidské podmínky. V zimě je tady taková kosa, že zamrzá palivo a půda je tak tvrdá, že se do ní nedá kopnout bez použití té nejsilnější mechanizace. Smutnou raritou je i to, že v minulosti zde nalezlo smrt několik stovek dělníků.
Kromě věčně zamrzlé půdy a vskutku náročných podmínek pro život, se může Sibiř pochlubit také celou řadou přírodních skvostů. Jedním z nich je určitě jezírko Geyzernoye, známé také jako Modré jezero. Tenhle unikátní vodní útvar na Sibiři, který se nachází v okrese Ulagan v Altajské republice, nedaleko vesnice Aktach se může pochlubit termálními prameny, které v jezírku vytvářejí barevné a bizarní obrazce, nápadně připomínající yellowstoneský Grand Prismatic Spring.
Za zmínku stojí i nejstarší exkurzní jeskyně Ruska, jejíž název je Kungurská ledová jeskyně, kterou si můžete prohlédnout ve světle moderní laserové show. Komory tří turistických okruhů jsou osvětlené barevnými paprsky, které vytvářejí na stěnách plejádu kouzelných stínů. Zajímavostí jsou i zdejší jeskynní jezírka, kterých tu najdete na sedm desítek. Od roku 2011 funguje část Kungurské jeskyně jako ozdravovna. Vzduch v hloubce zhruba 80 metrů je totiž zbaven prachu a mikrobů. Léčit se tady jezdí především astmatici a alergici.