Khiva - hlavní fotka

Za mnoha horami a řekami leží zem, v níž si lidé sladí čaj povidly a pěstují melouny. Uzbekistán zaujme nejen zmíněnými odlišnostmi, ale také zajímavými místy, kterými se může pochlubit. Třeba historickou částí starobylého města Chiva.
Na západě Uzbekistánu, blízko hranic s Turkmenistánem, leží město Chiva se 40 tisíci obyvateli. Město se dělí na dvě částí – Dičan Kala (vnější část) a Ičan Kala (vnitřní opevněná část).Právě ta vnitřní část Chivy v sobě ukrývá jedinečně zachovalý doklad muslimské středověké středoasijské architektury, který je i na seznamu UNESCO.
Malé opevněné území Ičan Kala leží přesně uprostřed Chivy – oddělené čtyřmi vysokými kamennými branami od vnější části města – a kopíruje tvar pravidelného obdélníku. Rozloha činí 0,26 km2, což je zhruba pro vaší představu prostor, který projdete, když se pětkrát vydáte pražským Václavským náměstím sem a tam.
Skoro 10metrové cihlové zdi schovávají ve svém stínu okolo 250 domů a 50 velmi dobře zachovalých unikátních památek z 18. a 19. století (dle úsudku historických badatelů mají ale některé stavby vznikly už v období mezi desátéhým a čtrnáctým stoletím).
Někteří archeologové jdou dokonce i dál a tvrdí, že město Chiva vzniklo už v 6. století. Jedno je ale nad žhavé uzbecké sluneční paprsky jasné: Chiva byla kdysi dávno jednou z posledních odpočinkových destinací předtím, než se obchodní karavany vydaly dále přes poušť do Perské říše. Také se stala hlavním centrem asijského obchodu s otroky. To proto, že Chiva byla hlavním městem říše Chorézm (Země Slunce či Úrodná země). Říši ovšem v roce 1221 zničil mocný Čingischán.
Jedna legenda praví, že město bylo postaveno kolem malého pramene v oáze, u níž se kdysi zastavila únavou a sluncem zmožená obchodní karavana. Obchodníci ochutnali křišťálově čistou vodu a začali kříčet „Chej vach!“ (což znamená „Ó jak skvělé!“). A od toho bylo později odvozen název města: Chej vach - Chiva.
Když vstoupíte západní branou do Ičan Kala, můžete hned vidět pevnost Kunya Ark, která sloužila jako sídlo chána od 4. století v každém zimním období v roce. Pevnost fungovala i jako soudní dvůr či mincovna. Tato tvrz byla v 19. století přestavěna na přepychový palác. Po vstupu hned váš zrak spočine na minaretu Kalta Minor, který měl být nejvyšším v celé Asii, ale zůstal nedokončen. Nyní má jen 36 metrů z původně plánovaných 80 metrů. Nějak se to nepovedlo.
Po 5 minutách chůze směrem od brány dojdete k největšímu duchovnímu komplexu města - Mauzoleu Pakhlavan Makhmud. Na nádvoří mauzolea je malá studna, kam lidé házejí mince pro štěstí a naplňují „erární“ přivázanou skleničku ze studny zdejší vodou, aby měli sílu a moudrost jako patron Chivy Pakhlavan Makhmud.
V tomto komplexu se nachází nejvyšší minaret v Chivě, Hodža. Má 102 schodů, na výšku 57 metrů a není mu ještě ani sto let – toliko jeho letmé představení. Společně s medresou (v islámské terminologii teologická škola) jej nechal postavit předseda Islam Hodža, který mimochodem přivedl do Uzbekistánu na začátku 20. století železnici.
Za další dvě minutky, během kterých nevíte, čím se dříve kochat pohledem,už jste u nádherné zachovalé páteční mešity Džuma.Ta patří k hlavním architektonickým památkám v Ičan Kala, a to díky 112 původním ručně vyřezávaným sloupům ze vzácného jilmu, na které je čas stále krátký.
Sloupy krásně ukázují bucharské řezbářské umění. Zajímavý je i vnější styl malby mešity - stromy, kosatce a keře v tyrkysových barvách. V roce 1920 byla mešita uzavřena „pokrokovými sovětskými soudruhy“ a byla degradována na skladištní účely. Dnes zase slouží svému původnímu duchovnímu účelu.
Když už jsme u těch medres, tak zřejmě největší jméno v Ičan Kala má Amin Khan. Může se pochlubit 130 místnostmi a slušnou kapacitou 260 žáků. Dnes se zde už slovo Mohammedovo nevykládá, protože se z ní stal hotel. Předtím – v těžkých sovětských časech - byla medresa i nemocnicí a sloužila dokonce i jako vězení.
Na severovýchodě města se nachází krásný palác Tosh Khul (v překladu Kamenný palác), jehož výstavba trvala celých 6 let. Jedním z nejpozoruhodnějších exponátů v paláci je chánův kočár, kterým zdejší panovník Alla-Kulli- Khan v 19. století unášel mladé dívky do svého harému v paláci.