Na západě Uzbekistánu, blízko hranic s Turkmenistánem, leží město Chiva se 40 tisíci obyvateli. Město se dělí na dvě částí – Dičan Kala (vnější část) a Ičan Kala (vnitřní opevněná část).Právě ta vnitřní část Chivy v sobě ukrývá jedinečně zachovalý doklad muslimské středověké středoasijské architektury, který je i na seznamu UNESCO.

Malé opevněné území Ičan Kala leží přesně uprostřed Chivy – oddělené čtyřmi vysokými kamennými branami od vnější části města – a kopíruje tvar pravidelného obdélníku. Rozloha činí 0,26 km², což je zhruba pro vaší představu prostor, který projdete, když se pětkrát vydáte pražským Václavským náměstím sem a tam.

Skoro 10metrové cihlové zdi schovávají ve svém stínu okolo 250 domů a 50 velmi dobře zachovalých unikátních památek z 18. a 19. století (dle úsudku historických badatelů mají ale některé stavby vznikly už v období mezi desátéhým a čtrnáctým stoletím).

Někteří archeologové jdou dokonce i dál a tvrdí, že město Chiva vzniklo už v 6. století. Jedno je ale nad žhavé uzbecké sluneční paprsky jasné: Chiva byla kdysi dávno jednou z posledních odpočinkových destinací předtím, než se obchodní karavany vydaly dále přes poušť do Perské říše. Také se stala hlavním centrem asijského obchodu s otroky. To proto, že Chiva byla hlavním městem říše Chorézm (Země Slunce či Úrodná země). Říši ovšem v roce 1221 zničil mocný Čingischán.

Jedna legenda praví, že město bylo postaveno kolem malého pramene v oáze, u níž se kdysi zastavila únavou a sluncem zmožená obchodní karavana. Obchodníci ochutnali křišťálově čistou vodu a začali kříčet „Chej vach!“ (což znamená „Ó jak skvělé!“). A od toho bylo později odvozen název města: Chej vach - Chiva.

Cihlové zdi, které pevně střeží tajemství Ičan Kala před okolním světem!

Zdroj:

Místo, kde žil „Herkules Východu“

Unikátní doklad řezbářského bucharského umu.

Zdroj: Aleksandr Zykov / Foter / CC BY-SA

Když vstoupíte západní branou do Ičan Kala, můžete hned vidět pevnost Kunya Ark, která sloužila jako sídlo chána od 4. století v každém zimním období v roce. Pevnost fungovala i jako soudní dvůr či mincovna. Tato tvrz byla v 19. století přestavěna na přepychový palác. Po vstupu hned váš zrak spočine na minaretu Kalta Minor, který měl být nejvyšším v celé Asii, ale zůstal nedokončen. Nyní má jen 36 metrů z původně plánovaných 80 metrů. Nějak se to nepovedlo.

Po 5 minutách chůze směrem od brány dojdete k největšímu duchovnímu komplexu města - Mauzoleu Pakhlavan Makhmud. Na nádvoří mauzolea je malá studna, kam lidé házejí mince pro štěstí a naplňují „erární“ přivázanou skleničku ze studny zdejší vodou, aby měli sílu a moudrost jako patron Chivy Pakhlavan Makhmud.

V tomto komplexu se nachází nejvyšší minaret v Chivě, Hodža. Má 102 schodů, na výšku 57 metrů a není mu ještě ani sto let – toliko jeho letmé představení. Společně s medresou (v islámské terminologii teologická škola) jej nechal postavit předseda Islam Hodža, který mimochodem přivedl do Uzbekistánu na začátku 20. století železnici.

Na místních trzích koupíte snad úplně všechno...snad i Pohádky tisíce a jedné noci v uzbecké verzi.

Zdroj: Dan Lundberg / Foter / CC BY-SA

Za další dvě minutky, během kterých nevíte, čím se dříve kochat pohledem,už jste u nádherné zachovalé páteční mešity Džuma.Ta patří k hlavním architektonickým památkám v Ičan Kala, a to díky 112 původním ručně vyřezávaným sloupům ze vzácného jilmu, na které je čas stále krátký.

Sloupy krásně ukázují bucharské řezbářské umění. Zajímavý je i vnější styl malby mešity - stromy, kosatce a keře v tyrkysových barvách. V roce 1920 byla mešita uzavřena „pokrokovými sovětskými soudruhy“ a byla degradována na skladištní účely. Dnes zase slouží svému původnímu duchovnímu účelu.

Krásný exemplář uměleckého myšlení v Itčan Kala

Zdroj: dalbera / Foter / CC BY

Kočár, kterým chán unášel počestné dívky

Kdyby byl Shakespeare Uzbekem, tak Julie by stála po nocích tady...

Zdroj: dalbera / Foter / CC BY

Když už jsme u těch medres, tak zřejmě největší jméno v Ičan Kala má Amin Khan. Může se pochlubit 130 místnostmi a slušnou kapacitou 260 žáků. Dnes se zde už slovo Mohammedovo nevykládá, protože se z ní stal hotel. Předtím – v těžkých sovětských časech - byla medresa i nemocnicí a sloužila dokonce i jako vězení.

Na severovýchodě města se nachází krásný palác Tosh Khul (v překladu Kamenný palác), jehož výstavba trvala celých 6 let. Jedním z nejpozoruhodnějších exponátů v paláci je chánův kočár, kterým zdejší panovník Alla-Kulli- Khan v 19. století unášel mladé dívky do svého harému v paláci. 

Tak tady bych i věřil, že se narodil Sindibád...

Zdroj:

Velbloud Míša je nesmírně přátelský a dobromyslný.

Zdroj: dalbera / Foter / CC BY