Přejít k hlavnímu obsahu

Tajemné Japonsko: Co je Hanami a Nó?

Chcete se způsobně vysmrkat a skupinka Asiatů opodál na vás kouká dosti pohoršeně. Jiný kraj, jiný mrav. Japonsko a celá východní Asie je pro nás zkrátka exotika. Čím vším nás může tahle zajímavá země překvapit? Máme pro vás pár tipů.

„Už kvetou!“ Právě na tohle sdělení čeká každoročně celé Japonsko. Pod rozkvetlými stromy budou Japonci hromadně pořádat pikniky, popíjet alkohol a bavit se s přáteli. Tahle oslava jara má i svůj speciální název – Hanami.

Mimochodem, Hanami se slaví postupně od jihu k severu. Zatímco v Tokiu přichází Hanami na začátku dubna, na ostrově Hokkaidó se dočkají až v první polovině května. Historické prameny pak tvrdí, že první Hanami se slavilo už ve 3. století!

Udělat si piknik pod vzrostlými sakurami je v Japonsku skoro národní tradice.
Zdroj: bigstock.com

Pojďme se teď podívat na další japonské fenomény – kdo jsou to gejši? Jak chutná suši? Co je to go?

Láska k přírodě je obecně japonskou specialitou a je zřejmě důsledkem zdejšího tradičního náboženství – šintoismu. Šintoismus hlásá uctívání přírody, která je božstvem sama o sobě. Například hora Fuji, vysoká sopka se zasněženým vrcholkem, jež se tyčí nedaleko od Tokia, je božstvem a výstup na ni je chápán jako obřad. V tomto kontextu pak musíme chápat i slavné japonské zahrady, jejichž součástí jsou bonsaje.

Umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách je původně čínský zvyk, který ale dávní Japonci zdokonalili a postupně se v něm stali mistry. Pěstovat bonsaje lze i u nás, jde ale o velmi náročnou a dlouhodobou činnost. O něco jednodušší je připravit si japonské suši, ideálně z rýže nikiši, omáčky sušinoko a mořské řasy nori. Náplň rýžových válečků je různá – od uzeného lososa po avokádo.

Do Japonska s ESO travel. Vyberte si vysněnou cestu na východ Asie za dobrodružstvím do země vycházejícího slunce.

Komerční sdělení:

Poznejte Tokio, jedno z největších měst světa, úžasné Kjóto nebo Hikone, jeden z nejstarších hradů v zemi! Vydejte se s ESO travel na okruh středním Japonskem.

Jediný, kdo si těchto dobrot při večírcích neužije, jsou gejši. Gejša, symbol dokonalosti a krásy, na večírcích totiž jíst nesmí a celý její život je řízen mnoha dalšími pravidly. Tuto exotickou „součást“ japonské kultury lze vidět jen v luxusní společnosti – za společnost gejši se platí sta tisíce dolarů. Gejša ale není prostitutka, je spíše umělkyně, která ve společnosti tančí nebo zpívá.

Kimono, které gejši nosí, je z pravého hedvábí, je velmi drahé a je považováno za umělecké dílo. Kimona se vyrábějí v jedné velikosti a nepotřebná délka se skládá pod pás vzadu, takže na oblékání musí mít gejši pomocníky. Hedvábí se původně začalo vyrábět v Číně, v Japonsku ale dodnes najdeme horské vesničky, které se od pradávna zabývají pěstováním bource morušového.

Přečtěte si také o tom, proč lidé znenadání opustili baganské pagody.

Barevné květy, rychlovlak šinkanzen a hora Fuji. Znáte něco japonštějšího?
Zdroj: bigstock.com

Jde o vesnice Širakawa-gó a Gokajama, které kromě vysokých hor chrání i UNESCO. Právě tady najdete tradiční lidovou architekturu Japonska – domy s velmi šikmou střechou. Sníh z ní snadno padal a na půdě zároveň vznikl ideální prostor pro pěstování hedvábí.

Z hedvábí se vyrábí i oblečení zápasníků sumo. Ti nosí břišní pás, na zádech zavázaný do uzlu a podobně jako gejši i oni nosí speciální účes. Velkých turnajů sumo se za celý rok pořádá pouze šest, lístky je proto velmi těžké sehnat.

Kjóto má slavnou a bohatou historii. Dokonce bývalo hlavním městem celého Japonska.
Zdroj: bigstock.com

O nic jednodušší nebude sehnat vstupenky na tradiční japonské divadlo . Pochází ze 14. století a pomocí tance, zpěvu a stylizovaného pohybu vyjadřuje básnické vize. Hrát smějí pouze muži v maskách a jedinou kulisou je malovaná borovice.

To v modernějším japonském umění – komiksu manga –se meze téměř nekladou. V jednotném stylu velkých očí a prapodivných účesů vznikají černobílé komiksy, které se čtou zprava doleva a pokrývají prý 40 % všech tištěných publikací v Japonsku.

Základem tradičního divadla Nó jsou barevně zdobené masky.
Zdroj: bigstock.com

Z nich si pak můžete poskládat třeba tradiční origami, umění skládání z papíru pocházející z 9. století. Původně sloužilo k náboženským obřadům, pak se však rozšířilo a stalo se uznávaným uměním. Podobný rozmach v posledních letech zažívají lampióny štěstí, původem z Japonska a Číny. V 1. století n. l. se ale lampionů využívalo pro signalizaci blížícího se nebezpečí.

Stejně jako ostatní japonské tradice i vypouštění lampionů má velmi silný symbolický podtext. Tyto principy dodržuje také odpradávna většina japonských chrámů a svatyní už v architektonických prvcích. Jedním takovým je například brána Torii u Itsukušimské svatyně z 6. století. Jasně červená brána stojí uprostřed moře a jen ti návštěvníci, kteří propluli bránou, směli vstoupit na půdu ostrova se svatyní.

Obrovskou pokladnicí japonské kultury je pak město Kjóto, které jako jedno z mála japonských měst nebylo za 2. světové války bombardováno. Více se o něm dočtete v článku Do Japonska za nákupem levné elektroniky nebo třeba za starobylými chrámy, který vám představí dávné hrady samurajů, zlatý pavilón Kinkakudži nebo 1600 buddhistických chrámů a 400 šintoistických svatyní.

 
 
Rubrika:
Aktivity:

Kultura

Autor:
redakce

Podívejte se na články ze stejných kategorií:

Tajemné Japonsko: Co je Hanami a Nó?