Málokdo by uvěřil, že dnes rozdrolené kusy červeně žíhaných skal v oblasti Las Médulas tvořily kdysi jednu velkou horu. Ještě před plným ovládnutím Pyrenejského poloostrova mocichtivými Římany tomu tak skutečně bylo. Právě římský důvtip a těžební metoda předcházející dnešním sofistikovanějším hydraulickým důlním technikám má na svědomí to, že v roce 1997 organizace UNESCO zařadila pohoří Las Médulas do svého chráněného inventáře.

Ale pěkně  jedno po druhém. Za vlády Caesara Augusta (Gaius Octavianus) přišlo konečné vítězství Římanů v tzv. kantabrijské válce (odehrávajíla se v dnešním Španělsku) nad Asturijci a Galijci. Poté zde Římané začali vymýšlet, jak za co nejmenší dobu vytěžit z krajiny co nejvíce zlata. Jen pro přehled - to vše se děje na počátku našeho letopočtu.

V městě Ponferrada (25 km od Las Médulas) je od roku 1924 templářský hrad ustanoven jako kulturní památka.

Zdroj:

Největší hydraulická síť v Římské říši ležela v prosluněném Španělsku

Po důkladném rozmyšlení a průzkumných výpravách se v hlavách vedoucích důlních inženýrů zrodil nápad na to, že zlato z Las Médulas budou těžit za pomoci techniky Ruina Montium neboli zhroucení hory.

Tak tady se kdysi blýskalo zlato na každém kroku!

Zdroj:

Dobývací technika Ruina Montium je do nejmenšího detailu popsána v jediném nám dnes zachovalém díle Plinia staršího Naturalis historia. Římský filosof a vojenský velitel Plinius starší napsal také spisy o rétorice a gramatice.

Krásný to květ ze zlatonosné oblasti.

Zdroj: sayrux83 / Foter / CC BY-NC-SA

Technika spočívala v tom, že jedná část pracovníků (jednalo se o Asturijce, ale také sem speciálně proto dovezené africké otroky) kopala důlní šachty a druhá část pracovníků budovala systém kanálů. Ty v létě přiváděly do kanálů vodu z tajícího sněhu z vrchů Sierra de Teleno a Montes Aquilanos.

Dále se do kanálů dostávala voda z rozvodí řek Duero a Sil. Vědci tvrdí, že spletitá síť kanálů měla celkově okolo 100 km, ale objevují se i názory, že možná dosahovala délky v součtu až 300 km. Každopádně šlo o zřejmě největší síť spojených kanalů v Římské říši. Její pozůstatky dnes slouží jako pěší stezky obklopené kaštanovými háji a dubovými lesy.

Těžily se tu tuny zlata

Modelářský výtvor římských rukou, to by jeden neřekl.

Zdroj:

Jeden pracovní cyklus (vyhloubení dostatečně hluboké šachty a nashromáždění potřebného množství vody) trval celé 3 roky. Poté se v kanálech zvedla stavidla a řítící se voda vtrhla do temných jeskyní hory. Ta se s mohutným bolestným řevem začala lomit ve svém základu a zhroutila se.

Vtip spočíval v tom, že kanály byly vystlány listy vřesovce a lepkavého cistu, na kterých se těžší zlatý prášek zachytil. Keře se poté na slunci usušily, následně zapálily a zůstala jen zlatá zrnka. A celý cyklus začal zase znova. Odplavené bahno a další nepořádek z útrob hory posloužily jako základ dnes nedaleko od Las Médulas ležícímu jezeru Carucedo.

V polovině 3. století ale těžba v dolech pomalu ustává, až nakonec Římané pomalu opouštějí Las Médulas. Historici jako pravděpodobnou příčinu uvádějí pokles ceny zlata na trhu a také úbytek pracovních sil a nedostatečný přísun nových.

Protože Římani odešli „ve spěchu“, můžeme zde nalézt takové kulturní klenoty jako zachovalé vyhloubané velkolepé šachty Cueva Encantada či Cuevona. Zde můžete velmi dobře vidět stopy, které zde zanechali lidé před více jak 2000 lety. Dalším atraktivním místem v okolí červeně se ve slunci lesknoucích skal Las Médulas je hutní římská osada Orellán.